Nově přidaná cizí slova

Minerál, chemicky arzeničnan hořčíku a vápníku.. >> detail

srovnání, přitakání, poukázání na podobnost. >> detail

Sval, který přitahuje končetinu k ose těla (provádí addukci), opakem je abduktor.. >> detail

Něco nebo někdo, kdo přitahuje pozornost nebo lidi – takové lákadlo, „magnet“.. >> detail

pohyb, při němž se končetina nebo jiná část těla přiblíží ke střední ose (rovině) těla. >> detail

Adaptogen je označení pro látku, nejčastěji rostlinný extrakt, u níž se předpokládá, že pomáhá organismu lépe zvládat zátěž a stres tím, že zvyšuje tzv. nespecifickou odolnost a podporuje návrat k rovnováze tělesných funkcí. Pojem vznikl v sovětském výzkumu ve 20. století a dnes se používá hlavně u bylinných přípravků a doplňků stravy, například u ženšenu, rozchodnice nebo eleuterokoku. O adaptogenech se mluví jako o látkách, které mohou ovlivňovat stresovou reakci a únavu, účinky se ale liší podle konkrétní rostliny a dávkování. Zároveň platí, že nejde o jednotně definovanou léčebnou kategorii a kvalita důkazů je nerovnoměrná. V Evropě existují odborné pokyny, jak adaptogenní tvrzení u bylinných produktů posuzovat, a u doplňků stravy je rozumné hlídat složení a možné interakce s léky.. >> detail

Agón (m., z řec. agṓn ἀγών „zápas, soutěž“) označuje ve starověkém Řecku veřejné soutěžní klání pořádané při slavnostech, sportovní, hudební i dramatické, popř. jednotlivý zápas v jeho rámci. Agóny měly pravidla, rozhodčí a cenu pro vítěze a byly důležitou součástí občanské prestiže i náboženského kultu, odtud i dnešní užití pro princip soutěživého střetu či rivality v kultuře, sportu nebo politice. V antických pramenech se často zmiňují panhelénské agóny, které přitahovaly účastníky z celého řeckého světa. V češtině se výraz užívá hlavně v kontextech antiky a kulturní teorie, např. u olympijských agónů. Nezaměňovat s agónií ve smyslu předsmrtného stavu., V teorii antického dramatu a literární vědě je agón ustálená část hry, v níž proti sobě stojí dvě postavy nebo sbory a v přísně vedeném dialogu předkládají protichůdné argumenty, čímž vyjevují konflikt hodnot a posouvají děj.. >> detail

Aericura [aerikura], ž. Novotvar z mezinárodních kořenů aer- (řec. aér, „vzduch“) a lat. cura („péče“, „léčba“). Označuje soubor opatření a služeb zaměřených na dlouhodobé zlepšování kvality vzduchu v budově nebo v konkrétní místnosti. Typicky zahrnuje měření a vyhodnocování parametrů vnitřního ovzduší (CO2, prachové částice, VOC, relativní vlhkost), návrh režimu větrání, filtraci či čištění a plánovaný servis vzduchotechniky. Cílem je snížit zdravotní rizika, únavu a nepohodu a zároveň splnit hygienické požadavky. Významově se blíží anglickým výrazům air care nebo indoor air quality management. V češtině se výraz objevuje hlavně v marketingu a projektových názvech a není plně standardizován. V praxi může jít o název balíčku služeb, aplikace nebo auditu, který propojuje senzory, provozní nastavení a údržbu. Nezaměňovat s aerokúrou (aeroterapií), kde je „vzduch“ léčebným prostředkem pro člověka.. >> detail

Adikce (z lat. addicere „přisoudit, oddat“, přes angl. addiction) je odborné označení pro závislost, tedy dlouhodobý stav, kdy člověk nutkavě užívá určitou látku nebo opakovaně vyhledává činnost a navzdory negativním následkům v ní pokračuje. Rozlišuje se adikce látková (např. alkohol, nikotin, opioidy) a nelátková neboli behaviorální (např. hazardní hraní, digitální hry). Jádrem je ztráta kontroly, silná touha po látce či aktivitě (craving) a upřednostňování tohoto chování před jinými potřebami. U látkových adikcí se rozvíjí tolerance a při vysazení se objevují abstinenční příznaky, u nelátkových jsou typické obdobné psychické projevy a sociální škody. Vznik adikce je podmíněn biologickými, psychologickými i sociálními faktory, zasahuje odměňovací systém mozku a často má průběh s relapsy. V klinické praxi se hodnotí podle diagnostických kritérií a cílem léčby je stabilizace, omezení rizik a návrat k běžnému fungování. V běžné řeči se slovo někdy užívá i volně pro „zálibu“.. >> detail

adiaforon (z řec. adiaphoron, dosl. „to, co nerozlišuje“) – odborný termín pro věc, jednání nebo okolnost, která je z hlediska určité normy hodnotově neutrální, tedy sama o sobě ani dobrá ani špatná. Nejde však o pouhou lhostejnost, protože v konkrétní situaci může mít adiaforon význam jako prostředek, překážka či znamení postoje. Ve stoické etice označuje vše, co nepřispívá přímo k ctnosti ani k neřesti (např. zdraví, bohatství, společenská prestiž) a co může být jen „preferované“ či „nepreferované“ podle toho, zda napomáhá rozumnému životu. V křesťanské teologii a církevních dějinách jsou adiafora záležitosti nepodstatné pro víru a spásu, v nichž je možná svoboda praxe, pokud neodporují základním článkům učení. V přeneseném užití může výraz označovat i nepodstatnou drobnost. V češtině se slovo obvykle skloňuje: bez adiaforonu, k adiaforonu, s adiaforonem, pl. adiafora. Setkat se lze i s pravopisem adiaphoron, který zachovává původní skupinu ph.. >> detail