Nově přidaná cizí slova

Zoosféra (též živočišná sféra) je souhrnné označení pro složku biosféry tvořenou živočichy, tedy pro veškeré živočišné organismy včetně člověka a jejich populace a společenstva na Zemi, případně v určitém regionu či ekosystému. Nejde jen o výčet druhů, ale o jejich prostorové rozšíření, biomasu a ekologické funkce v prostředích hydrosféry, litosféry a okrajově i atmosféry. Termín se užívá hlavně v ekologii, zoogeografii a v systémových popisech biosféry, kde se někdy vedle zoosféry rozlišuje fytosféra a mikrosféra. V češtině je výraz spíše řídký a v běžném textu jej často nahrazuje slovo fauna. Na rozdíl od fyzikálních obalů Země není zoosféra pevně ohraničený prostor, nýbrž funkční vrstva vymezená činností živočichů, tokem energie, koloběhem látek a vztahy s ostatními složkami ekosystémů. Původ je z řec. zōion živočich a sphaira koule, sféra.. >> detail

Zoopark, též zoologický park, je zařízení určené k chovu, ochraně a veřejnému vystavování živých zvířat v upraveném areálu s výběhy, pavilony a zázemím pro každodenní péči. Vedle rekreační funkce má plnit vzdělávací a ochranářské cíle, například vysvětlovat návštěvníkům ekologické souvislosti, podporovat vědecký výzkum a účastnit se koordinovaných chovných programů, které u ohrožených druhů pomáhají udržet geneticky životaschopné populace a mohou sloužit i pro reintrodukce. V češtině se slovo často užívá jako synonymum zoologické zahrady, v praxi však může označovat i menší či soukromý areál, kontaktní zookoutek nebo safari část s prohlídkou z vozidla. Složení: zoo- z řec. zóon zvíře + park.. >> detail

Latinské rčení doslova „hra je dohrána“ nebo „příběh je u konce“ (acta = odehraná, vykonaná, est = je, fabula = hra, vyprávění). V latině je fabula ženského rodu, proto se příčestí acta shoduje v rodě i čísle a někdy se setkáme i s pořádkem slov „Fabula acta est“. Původně šlo o závěrečnou formuli římského divadla, po níž následovala výzva k potlesku „plaudite“ a která oznamovala ukončení představení. Podle Suetonia ji měl na smrtelné posteli pronést císař Augustus ve znění „Acta est fabula, plaudite“, čímž přirovnal svůj život k roli na jevišti. V novověku se citát užívá přeneseně pro definitivní uzavření událostí, epochy nebo vlastního působení, často s ironickým či melancholickým podtónem. V češtině se objevuje v literatuře, humanitních oborech i publicistice jako knižní závěrečná poznámka typu „je konec, dohráno“.. >> detail

Abuzabilita (z lat. abusus, zneužití) je odborný termín pro míru zneužitelnosti, tedy jak snadno a s jakou pravděpodobností může být určitá látka, nástroj, postup, právní norma nebo instituce využita v rozporu se svým zamýšleným účelem. Neoznačuje samotné zneužití, ale vlastnost či nastavení, které zneužití umožňuje nebo k němu motivuje. V právu se mluví o abuzabilitě ustanovení tehdy, když jeho konstrukce připouští obcházení pravidel nebo tzv. zneužití práva, například u daňových úlev či dotačních schémat. Ve farmakologii a adiktologii se jím překládá angl. abuse liability a označuje potenciál léčiva nebo psychoaktivní látky být užívána mimo indikaci, vyvolávat posilující účinky, toleranci a závislost a stát se předmětem nelegální distribuce. V běžném jazyce se často nahrazuje výrazy zneužitelnost nebo potenciál zneužití.. >> detail

Abusivní (též abuzivní, z lat. abusus, zneužití) je přídavné jméno pro jev, jednání nebo užití něčeho, které je zneužívající, tedy formálně se opírá o určité oprávnění či pravidlo, ale odporuje jeho smyslu, dobrým mravům nebo přiměřenosti a působí druhým škodu. Nejčastěji se uplatňuje v právu: abusivní výkon práva, abusivní procesní taktika, abusivní smluvní ujednání či klauzule, zejména ve spotřebitelských smlouvách, kde jde o nepřiměřené a nepoctivé podmínky. V medicíně a adiktologii označuje zneužívající užívání alkoholu, drog nebo léčiv, například abusivní užívání analgetik vedoucí k bolestem hlavy. Výraz je knižní a odborný, v běžném textu bývá nahrazován slovy zneužívající, zneužívací, nepřiměřený, nevhodně užitý. Má hodnotící, negativní zabarvení.. >> detail

Abugida (též abecední slabičné písmo) je typ písma, v němž základní znak obvykle označuje souhlásku spolu s „vrozenou“ samohláskou, často /a/. Jiná samohláska se vyjadřuje připojeným diakritickým znaménkem, přidaným vokálovým prvkem nebo změnou tvaru souhláskového znaku, takže se jedním grafémem zapisuje celá slabika (ka, ki, ku). Vlastní samostatné znaky pro samohlásky se užívají hlavně na začátku slova či po jiné samohlásce. Potlačení vrozené samohlásky (např. ve shlucích souhlásek) se značí zvláštním znamením typu viráma. Typologicky stojí abugida mezi abjadem a alfabetou. Termín zavedl P. T. Daniels podle pořadí písmen etiopského písma ä bu gi da. Patří sem zejména brahmická písma Indie a jihovýchodní Asie, např. dévanágarí, bengálské, tamilské, thajské, khmerské, a také etiopské písmo géz.. >> detail

Abstinent (z lat. abstinens, „zdržující se“) je člověk, který se vědomě a obvykle dlouhodobě zdržuje užívání určité látky nebo činnosti. V češtině se tím nejčastěji rozumí nepiják alkoholu, tedy osoba, která alkoholické nápoje nepije vůbec, nikoli pouze střídmě, a to z důvodů zdravotních, náboženských, etických či osobních. V širším významu může jít i o člověka, který neužívá tabák nebo jiné psychoaktivní látky. V medicíně a adiktologii označuje také člověka po dřívější závislosti, jenž dodržuje úplnou abstinenci jako součást léčby a prevence relapsu, často za podpory terapie nebo svépomocných skupin. Výraz se pojí s podstatným jménem abstinence, vedle něj stojí přídavné jméno abstinentní ve významu bez alkoholu či bez dané látky. Protikladem je piják nebo uživatel návykových látek.. >> detail

Abrachie (též abrachia) je vzácná vrozená redukční vada končetin, při níž chybí jedna nebo obě paže. V užším smyslu jde o nepřítomnost pažního segmentu mezi ramenem a loktem, zatímco předloktí či ruka mohou být současně také nevyvinuté nebo mohou být připojeny blízko trupu. V širším užití se termín někdy překrývá s amélií horní končetiny. Patří do skupiny vývojových poruch vznikajících v raném embryonálním období při zakládání končetinových pupenů. Může být izolovaná, nebo součástí genetických syndromů a komplexních malformací. Příčiny zahrnují genetické faktory, cévní poruchy, amniotické pruhy i působení teratogenů, historicky thalidomidu. Diagnóza bývá prenatální ultrazvukem, léčba je převážně rehabilitační s využitím protéz a kompenzačních pomůcek. Etymologie z řec. a- „bez“ a brachion „paže“.. >> detail

Latinský odborný termín v gynekologii a porodnictví pro hrozící potrat (threatened miscarriage). Označuje stav v časném těhotenství, kdy se objeví vaginální krvácení, někdy i křečovitá bolest v podbřišku, avšak děložní hrdlo je uzavřené a nedochází k odchodu plodových obalů ani tkáně. Ultrazvuk obvykle prokazuje nitroděložní graviditu a často i srdeční akci embrya, takže těhotenství může dále pokračovat. Nejde o umělé přerušení těhotenství, ale o varovný klinický obraz spontánního potratu, který ještě nemusí být nevyhnutelný. Diagnóza vyžaduje vyloučení mimoděložního těhotenství a jiných příčin krvácení a v MKN-10 odpovídá kódu O20.0. Léčba je převážně konzervativní, zahrnuje sledování, klidový režim, omezení zátěže a podle situace progesteron či léčbu vyvolávajícího faktoru.. >> detail

Latinský termín (dosl. zločinný potrat) užívaný v medicíně, zejména v soudním lékařství, gynekologii a v trestním právu, pro nezákonné umělé přerušení těhotenství. V češtině se překládá jako nezákonný nebo pokoutný potrat. Jde o úmyslně vyvolaný potrat provedený v rozporu s právní úpravou, například mimo zdravotnické zařízení, osobou bez odborné způsobilosti, bez vyžadovaných souhlasů nebo po překročení zákonné lhůty. V širším smyslu označuje i jiné trestné jednání směřující k ukončení těhotenství, se souhlasem těhotné ženy nebo proti její vůli. Protože bývá prováděn v nevyhovujících podmínkách, je spojován se zvýšeným rizikem krvácení, infekce, poškození dělohy a úmrtí. Odlišuje se od abortus spontaneus, tedy samovolného potratu, a od abortus provocatus, tj. legálního indukovaného potratu.. >> detail