Nově přidaná cizí slova

abduktor (z lat. abductor, odvádějící, od slovesa abducere odvést, odtáhnout) je v anatomii a medicíně sval nebo svalová skupina, jejíž hlavní funkcí je abdukce, tedy odtažení části těla od střední roviny nebo od osy končetiny. Nejčastěji se mluví o abduktorech kyčle a ramene, které zvedají a odtahují stehno či paži do strany, a o drobných abduktorech prstů a palce. Správná činnost abduktorů stabilizuje pánev při chůzi a běhu, jejich oslabení se může projevit kulháním a Trendelenburgovým příznakem. V rehabilitaci a fitness se termín užívá i pro cviky na posílení abduktorů, lidově unožování. V klinické praxi označuje také ortopedické a rehabilitační pomůcky udržující končetinu v abdukčním postavení, například abdukční polštář nebo dlaha po operaci kyčelního kloubu či při léčbě vývojové dysplazie. Protiklad: aduktor.. >> detail

abdominalis (lat., vysl. abdominális) = břišní, vztahující se k břichu a k oblasti abdomen, tedy k břišní stěně a břišní dutině s uloženými orgány. Odborné latinské přídavné jméno 3. deklinace (abdominalis, -e) odvozené od substantiva abdomen, břicho. V anatomické nomenklatuře se používá k přesnému určení polohy, průběhu nebo části orgánu a je v rodu a čísle shodné s řídicím podstatným jménem, např. aorta abdominalis (břišní aorta), pars abdominalis oesophagi (břišní část jícnu), segmentum abdominale (břišní úsek). V klinických zprávách a chirurgii označuje nálezy a výkony v dutině břišní, např. trauma abdominalis, incisio abdominalis. Mimo medicínu se s ním lze setkat i jako s latinským druhovým jménem v biologii, kde popisuje znak na zadečku či na břiše. V češtině se obvykle překládá jako abdominální či břišní.. >> detail

Abdominalgie (též abdominalgia) je odborný lékařský termín pro bolest v oblasti břicha, tedy v prostoru mezi dolním okrajem žeber a třísly. Slovo vzniklo spojením latinského abdomen (břicho) a řeckého algos (bolest). Neoznačuje jednu konkrétní nemoc, ale příznak, který může mít velmi rozdílné příčiny, od dietní chyby, funkčních poruch trávení či střevní infekce přes zánět slepého střeva, žlučníku nebo slinivky a vředovou chorobu až po gynekologická onemocnění, močové kameny nebo akutní cévní příhody v dutině břišní. Popisuje se podle lokalizace a charakteru, například kolikovitá, pálivá, tlaková, a podle trvání jako akutní či chronická. V odborných zprávách se užívá jako synonymum výrazů abdominální bolest a bolest břicha, často spolu s hodnocením doprovodných projevů jako zvracení, průjem, horečka nebo krev ve stolici.. >> detail

abasso (italsky a basso, doslova „v basu, nízko“) je výraz z hudební terminologie. Objevuje se v partiturách, v názvech hlasů a v poznámkách k obsazení jako pokyn, že daná melodie, doprovod nebo celý part má být veden v basové poloze, případně svěřen basovému hlasu či basovému nástroji. Setkat se lze i s formulací „abasso solo“, která vymezuje samostatný basový part bez vyšších hlasů. V praxi starší hudby se často vztahuje k basové linii, která tvoří harmonický základ skladby. Ve spojení „(a) basso continuo“ označuje nepřetržitý bas, nad nímž realizační nástroj (cembalo, varhany, loutna) doplňuje akordy podle číslic. V češtině se užívá převážně nesklonně a někdy se zapisuje odděleně jako původní italské spojení a basso. Neplést s italským zvoláním abbasso ve významu „dolů s“, které se píše se dvěma b.. >> detail

Latinský medicínský termín, z řec. a- bez a basis krok, označující psychogenní abázii, tedy neschopnost stát a chodit nebo nápadně nejistou chůzi vyvolanou psychickými mechanismy, nikoli strukturálním poškozením mozku, míchy či periferních nervů. Patří mezi funkční neurologické symptomy (konverzní či disociativní porucha). Projevuje se často náhle, bývá proměnlivá, s neobvyklými pády bez úrazu a se zlepšením při odvedení pozornosti nebo při oporě. Neurologické vyšetření obvykle ukazuje zachovanou svalovou sílu a koordinaci v leže. V diferenciální diagnostice se odlišuje od ataxie, paréz a vestibulárních poruch. Diagnóza se stanovuje na základě pozitivních klinických znaků a současného vyloučení akutních organických příčin. Léčba zahrnuje vysvětlení diagnózy, fyzioterapii a psychoterapeutickou práci se stresem, úzkostí či traumatem.. >> detail

Abarognóza (též abarognozie, z řec. a- „bez“ + baros „tíha“ + gnósis „poznání“) je porucha vyšších somatosenzorických funkcí, při níž je narušena schopnost rozlišit a porovnat hmotnost předmětů pouze hmatem a propriocepcí. Pacient se zavřenýma očima nedokáže určit, který z dvou stejně velkých objektů je těžší, a to i při zachovaném základním dotykovém čití, bolesti a svalové síle. Jde o deficit diskriminačního hlubokého čití a bývá součástí tzv. kortikální senzitivní poruchy, často spolu s astereognózií, poruchou grafestezie či polohocitu. Příčinou mohou být léze temenního laloku a thalamu, postižení zadních provazců míšních nebo periferní neuropatie. Vyšetřuje se jednoduchými váženými předměty v obou dlaních a hodnotí se i stranová asymetrie. Nález napomáhá lokalizaci poruchy, u kortikálních lézí se typicky projeví na opačné straně těla.. >> detail

abalienatio mentis (lat.), doslova odcizení mysli, historický právnický a lékařský termín pro těžkou poruchu duševních funkcí, při níž je narušen úsudek, vnímání reality a schopnost jednat racionálně a ovládat své jednání. Vychází ze slova abalienatio či alienatio, odcizení, převedení na jiného, zcizení, a z mens, mentis, mysl. Podoba s předponou ab- je doložena hlavně ve středověké latině a zpravidla se chápe jako významově totožná s běžnějším alienatio mentis. V právních pramenech označuje nepříčetnost nebo duševní chorobu relevantní pro způsobilost k právním úkonům a trestní odpovědnost, například při posuzování platnosti vůle. V medicíně a rané psychiatrii šlo o široké označení stavů jako delirium, mánie či demence. V současné češtině se užívá hlavně v historických citacích a není to termín moderních diagnostických klasifikací.. >> detail

Latinské spojení ab urbe condita doslova „od založení města“, míněno Říma. Označuje římský letopočet, v němž se roky počítají od založení Říma, tradičně kladeného do roku 753 př. n. l. (tzv. varronovská chronologie). V samotném starověku převládalo datování podle konzulů či vládců a AUC bylo spíše učené označení v historiografii, později převzaté moderní vědou (dějiny, epigrafika, numismatika) pro srovnávání pramenů. V citacích se často píše kurzívou a uvádí se zkratkou AUC nebo a.u.c., někdy také jako anno urbis conditae ve významu „v roce od založení města“. Výraz se v češtině obvykle neskloňuje. Pro orientační převod na letopočet n. l. se od hodnoty AUC odečítá 753, přičemž AUC 754 = 1 n. l. a AUC 753 = 1 př. n. l., protože historické datování nezná rok nula. Také název dějepisného díla Tita Livia Ab Urbe Condita.. >> detail

A nihilo nihil (lat. doslova „z ničeho nic“, někdy též v podobě ex nihilo nihil) je latinské rčení vyjadřující zásadu, že z absolutní nicoty nemůže vzniknout žádná věc ani událost. Předpokládá, že každé vznikání má příčinu a nějaký materiální nebo logický předpoklad. Myšlenka je stará už v řecké filosofii jako argument proti vzniku bytí z nebytí a v římské literatuře ji připomíná např. Lucretius ve spisu De rerum natura. Častější úplná formulace zní Ex nihilo nihil fit, nic nevzniká z ničeho. Výrok se užívá v metafyzice i teologii často v kontrastu k učení o stvoření z ničeho, creatio ex nihilo, a v publicistice jako důraz, že výsledky, hodnoty či vědění nelze očekávat bez zdrojů, práce a předchozích podmínek.. >> detail

Latinské rčení užívané v logice a zejména v právní argumentaci. Doslova znamená „od většího k menšímu“ a označuje inferenční postup, v němž z platnosti normy, oprávnění nebo povinnosti pro náročnější, silnější či rozsáhlejší případ vyvozujeme její platnost i pro případ méně náročný. Typicky: je-li někomu svěřena pravomoc učinit určitý závažnější zásah, tím spíše může učinit zásah mírnější, případně je-li dovoleno překročit vyšší mez, je dovoleno i překročení nižší. Jde o variantu argumentu a fortiori. V češtině se překládá jako argument od většího k menšímu a staví se proti a minori ad maius (od menšího k většímu). Použitelnost závisí na tom, zda je mezi případy skutečně zachována hierarchie závažnosti a zda norma není výslovně omezena jen na „větší“ případ.. >> detail