V anatomii jde o stěnovou (parietální) část synoviální pochvy šlachy, tedy výstelku na straně pochvy přivrácené k její stěně, která se podílí na hladkém klouzání šlachy. Název vychází z řec. para ve smyslu při nebo vedle a z řec. tenon pro šlachu.. >> detail
Latinské podstatné jméno ženského rodu, vytvořené z ř. gone a ř. blenna. V lékařství označuje kapavku, tedy gonokokovou pohlavně přenosnou infekci vyvolanou Neisseria gonorrhoeae, typicky spojenou se zánětem sliznic a hnisavým výtokem.. >> detail
Stav kůže, kdy se v její povrchové vrstvě tvoří a ukládá více keratinu než je běžné, což vede ke ztluštění rohové vrstvy a často i k drsné nebo šupinaté kůži.. >> detail
antropologické označení pro dnešního, v současnosti žijícího anatomicky moderního člověka, tedy aktuální lidskou populaci na rozdíl od starších vyhynulých forem rodu Homo. >> detail
V medicíně, hlavně v psychiatrii, označuje acoasma sluchový klam, tedy situaci, kdy člověk slyší zvuky, které ve skutečnosti nevznikají. Mívá podobu jednoduchých nehlasových zvuků, například klepání, a termín je odvozen z řeckého akuein ve významu slyšet, naslouchat. Takové vjemy se mohou objevit u psychických poruch, ale i při některých neurologických stavech nebo po užití návykových látek.. >> detail
V lékařské, hlavně embryologické terminologii jde o přídavné jméno latinského typu a, um, odvozené z ep- a amnion. Označuje cokoliv, co má souvislost s epamniem, tedy s útvarem patřícím k plodovým obalům vázaným na amnion.. >> detail
Latinský přídavný výraz odvozený od slovesa effeminare, ve smyslu učinit ženštějším. Označuje člověka či chování působící nepatřičně jemně, rozmělněně nebo bez obvyklé mužné pevnosti, často s hodnotícím, spíše hanlivým odstínem v antických textech.. >> detail
označení pro běžný, nepříliš ušlechtilý kov, který je jen zvenku pokryt tenkou vrstvou zlata, případně pro šperky a jiné předměty z takového materiálu, jež vypadají jako zlaté, ale nejsou z ryzího zlata a povrch se může časem ošoupat. >> detail
Analytický laboratorní postup v organické chemii, který slouží k prokázání, zda se v dané organické látce nachází kyslík, často jako orientační krok při určování složení neznámého vzorku.. >> detail