Nově přidaná cizí slova

Lékařský, hlavně ortopedický pojem pro záměrné opětovné zlomení už zhojené nebo nesprávně srostlé kosti, aby se upravilo její postavení a napravila vzniklá deformita. Jde o postup příbuzný osteoklazi a obvykle se provádí jako řízený zákrok, často v anestezii.. >> detail

Ve zdravotnickém kontextu se zkratka MI používá pro Muscle Intelligence, tedy pojem označující „svalovou inteligenci“, čili schopnost svalů a nervového systému spolupracovat a efektivně řídit pohyb na základě naučených vzorců a zpětné vazby z těla.. >> detail

Taková míra psychického zatížení, kterou člověk dokáže udržet pod kontrolou, aniž by ho dlouhodobě vyčerpávala, a současně ho motivuje zkoušet nové způsoby zvládání situací. Působí jako prospěšný podnět k posílení resilience, zlepšení seberegulace a větší pružnosti v reakci na změny, typicky jde o výzvu na hranici komfortní zóny, nikoli o ochromující tlak.. >> detail

V medicíně jde o označení pro operační výkon, při němž se odstraní epiglottis, tedy hrtanová příklopka. Tato struktura se při polykání sklápí a pomáhá chránit dýchací cesty, proto může zákrok ovlivnit bezpečnost polykání a zvyšovat riziko vdechnutí potravy.. >> detail

Latinské přídavné jméno označující neplodný či sterilní, tedy neschopný zplodit potomstvo nebo vytvářet plody.. >> detail

Po amputaci se může stát, že člověk dál vnímá bolest, pálení nebo křeče, které jako by vycházely z chybějící končetiny, přestože už není přítomná. Tento jev souvisí se změnami v nervových drahách a v mozku, který si původní část těla nadále „zobrazuje“ ve své mapě.. >> detail

Starší britská jednotka hmotnosti, která po přepočtu odpovídá zhruba několika kilogramům, typicky se uvádí jako necelé tři. Vyskytuje se hlavně v historických zdrojích a v popisech dávnějšího obchodu se zbožím.. >> detail

Abolice je právní pojem označující rozhodnutí, kterým se nařizuje, aby se určité trestní řízení vůbec nezahajovalo, nebo aby se v již zahájeném trestním řízení nepokračovalo. V českém ústavním právu jde o jednu z pravomocí prezidenta republiky, která patří mezi rozhodnutí vyžadující spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády; politickou odpovědnost za takové rozhodnutí nese vláda. Abolice se liší od agraciace, která promíjí nebo zmírňuje již uložený trest, i od rehabilitace, která odstraňuje následky odsouzení. Její účinek nastává dříve, než je věc pravomocně rozhodnuta soudem, a proto zasahuje přímo do možnosti pokračovat v trestním stíhání. Může mít podobu individuální milosti vztahující se ke konkrétní osobě nebo být součástí širší amnestie. Slovo pochází z latinského základu znamenajícího zrušení či odstranění; ve starším širším významu může označovat také zrušení určitého opatření, například policejního dohledu.. >> detail

Abdérita je knižní a dnes zřídka užívané označení pro omezeného, zaostalého, maloměstsky uvažujícího nebo prostoduchého člověka. Slovo pochází z názvu starověkého města Abdéra v Thrákii a souvisí s antickou tradicí, podle níž byli obyvatelé Abdér pokládáni za pošetilé a duševně těžkopádné. V původním zeměpisném významu mohl abdérita označovat obyvatele Abdér, ale v přeneseném významu se z něj stalo posměšné označení člověka, který působí hloupě, omezeně, směšně malicherně nebo neschopně širšího úsudku. Výraz má podobný odstín jako slova prosťáček, omezenec, maloměšťák či kocourkovan, ale působí učeněji a literárněji. Jeho hodnocení je výrazně hanlivé, proto se hodí spíše do historického, publicistického, satirického nebo ironického stylu než do neutrálního popisu. Paradoxem je, že skutečné Abdéry byly rodištěm významných myslitelů, například Démokrita a Prótagora. Právě kontrast mezi pověstí města a jeho slavnými rodáky přispěl k tomu, že slovo abdérita získalo výrazný kulturně-historický nádech.. >> detail

Abdikace je formální vzdání se vysokého úřadu, moci nebo hodnosti, nejčastěji panovnického trůnu či funkce hlavy státu. Jde o vědomý a veřejně vyjádřený akt, kterým se osoba vzdává práva dále vykonávat svěřenou nebo zděděnou pravomoc. Abdikace může být dobrovolná, například z důvodu věku, nemoci, politické situace nebo osobního rozhodnutí, ale může být také vynucená tlakem okolností, opozice, armády, parlamentu či veřejnosti. V monarchiích má abdikace zpravidla ústavní a dynastické důsledky, protože uvolňuje trůn pro nástupce a otevírá otázku posloupnosti. V republikánském a správním prostředí se u běžných funkcí častěji mluví o rezignaci, demisi nebo odstoupení, zatímco abdikace působí knižněji a bývá spojena hlavně s mimořádně významnou funkcí; v přeneseném významu může abdikace znamenat také zřeknutí se odpovědnosti, zásad, role nebo vlivu, například když někdo fakticky přestane plnit úkol, který mu příslušel.. >> detail