Lékařské označení pro stav, kdy se v krvi nachází nadbytek bilirubinu, tedy žlučového barviva vznikajícího při odbourávání hemu z hemoglobinu. Často souvisí s poruchou zpracování a vylučování bilirubinu v játrech nebo se zvýšeným rozpadem erytrocytů a může se projevit žloutenkou.. >> detail
Mající schopnost při kontaktu s vodou rychle uvolňovat plyn a vytvářet bublinky, takže roztok typicky šumí a pění, často se to používá u některých léčivých či vitaminových přípravků rozpouštěných ve vodě.. >> detail
Tradiční angloamerická jednotka užívaná hlavně u sypkých zemědělských plodin, zejména obilí. Základně jde o objemovou míru v řádu několika desítek litrů, v obchodní praxi se však často vyjadřuje i jako hmotnostní ekvivalent, přičemž převod závisí na druhu komodity a liší se také podle americké a britské definice.. >> detail
Ve filmu a videu jde o jeden souvislý úsek obrazového záznamu natočený bez přerušení, případně o krátkou reportážní vložku používanou ve zpravodajství.;V geografii severní Afriky označení pro mělkou uzavřenou pánev nebo sezonní jezero, které se po deštích dočasně naplní vodou a po vyschnutí na dně zanechá výraznou solnou krustu.. >> detail
V medicíně jde o malarickou horečku, při níž se záchvaty zvýšené teploty pravidelně vracejí v přibližně jednodenním rytmu, často jako paroxysmy provázené třesavkou a následným pocením.. >> detail
Vlečka je v myslivecké kynologii pachová stopa vytvořená tažením usmrcené zvěře nebo její části po zemi, podle níž má lovecký pes zvěř dohledat a přinést vůdci. Zároveň se tímto slovem označuje i zkoušková a výcviková disciplína, odborně chápaná jako přinášení vlečené zvěře na dálku. Vlečka napodobuje situaci, kdy postřelená drobná zvěř odběhne a pes ji musí po stopě vyhledat. Při zakládání vlečky se zpravidla táhne kus pernaté nebo srstnaté zvěře po určené trase, na jejímž konci se ponechá, pes má následně stopu samostatně sledovat, zvěř nalézt, uchopit a přinést. Hodnotí se především ochota psa pracovat po stopě, jistota sledování vlečky, rychlost dohledání a správné přinesení zvěře. Vlečky se využívají jak při přípravě mladých loveckých psů, tak při zkouškách lovecké upotřebitelnosti.. >> detail
Poslední leč je tradiční myslivecké společenské setkání pořádané po skončení společného lovu, často zvláště po posledním honu v lovecké sezoně. Nejde už o samotný lov, ale o jeho slavnostní a družné zakončení, při němž se účastníci scházejí k pohoštění, odpočinku, rozhovorům a myslivecké zábavě. Na poslední leč zpravidla zve vedoucí honu nebo myslivecký hospodář při závěrečném výřadu. Podle místních zvyklostí může její součástí být hudba, tombola, vyprávění příhod, připomenutí průběhu honu nebo tradiční myslivecký soud, který žertovně hodnotí drobné prohřešky účastníků lovu. Výraz poslední leč tak označuje nejen posezení po honu, ale i významný prvek myslivecké tradice, jenž posiluje společenský rozměr lovu a vztahy mezi jeho účastníky.. >> detail
Leč je v myslivecké mluvě prostorově vymezená část honitby, v níž při společném lovu probíhá jedna samostatná část honu. Zároveň se tímto slovem označuje i samotný dílčí úsek společného lovu: hon může být rozdělen do několika lečí, které se postupně zahajují a ukončují. V leči bývají podle druhu lovu rozmístěni střelci, honci nebo psi, kteří zvěř vyhledávají, zvedají či nahánějí směrem k určeným stanovištím. Myslivecká praxe rozlišuje například kruhovou leč, obstavenou leč nebo obstoupenou leč. Užívají se spojení jako zatáhnout leč, zahájit leč, ukončit leč, střílet do leče nebo zvěř vyšla z leče.. >> detail
Kožní virové onemocnění, při kterém se na kůži objevují drobné nakažlivé projevy, často v podobě malých uzlíků. Přenáší se hlavně přímým kontaktem, případně i přes společně používané předměty, a častěji postihuje děti nebo osoby se sníženou obranyschopností.. >> detail