Nově přidaná cizí slova

Poslední leč je tradiční myslivecké společenské setkání pořádané po skončení společného lovu, často zvláště po posledním honu v lovecké sezoně. Nejde už o samotný lov, ale o jeho slavnostní a družné zakončení, při němž se účastníci scházejí k pohoštění, odpočinku, rozhovorům a myslivecké zábavě. Na poslední leč zpravidla zve vedoucí honu nebo myslivecký hospodář při závěrečném výřadu. Podle místních zvyklostí může její součástí být hudba, tombola, vyprávění příhod, připomenutí průběhu honu nebo tradiční myslivecký soud, který žertovně hodnotí drobné prohřešky účastníků lovu. Výraz poslední leč tak označuje nejen posezení po honu, ale i významný prvek myslivecké tradice, jenž posiluje společenský rozměr lovu a vztahy mezi jeho účastníky.. >> detail

Leč je v myslivecké mluvě prostorově vymezená část honitby, v níž při společném lovu probíhá jedna samostatná část honu. Zároveň se tímto slovem označuje i samotný dílčí úsek společného lovu: hon může být rozdělen do několika lečí, které se postupně zahajují a ukončují. V leči bývají podle druhu lovu rozmístěni střelci, honci nebo psi, kteří zvěř vyhledávají, zvedají či nahánějí směrem k určeným stanovištím. Myslivecká praxe rozlišuje například kruhovou leč, obstavenou leč nebo obstoupenou leč. Užívají se spojení jako zatáhnout leč, zahájit leč, ukončit leč, střílet do leče nebo zvěř vyšla z leče.. >> detail

Kožní virové onemocnění, při kterém se na kůži objevují drobné nakažlivé projevy, často v podobě malých uzlíků. Přenáší se hlavně přímým kontaktem, případně i přes společně používané předměty, a častěji postihuje děti nebo osoby se sníženou obranyschopností.. >> detail

(pejorativně) člověk, který slepě a bez většího kritického odstupu následuje někoho jiného, projevuje mu přehnanou loajalitu a často mu podlézavě slouží nebo vychází ve všem vstříc. >> detail

V anatomii a medicíně se výraz osteographia užívá pro popis a dokumentaci kostí a jejich uspořádání v kostře. Zároveň může označovat vyšetřovací metodu, při níž se měří hustota a míra mineralizace kostní tkáně a z těchto údajů se odhaduje obsah minerálů v kosti, obvykle za využití ionizujícího záření z radioizotopového zdroje, což se uplatňuje například při hodnocení osteoporózy.. >> detail

Vykuk je obecně užívané expresivní označení pro vychytralého, mazaného nebo obratně prospěchářského člověka, který si umí najít výhodnou cestu, využít situaci nebo prosadit své zájmy způsobem, jenž u okolí často budí pobavenou nedůvěru. Slovo může podle kontextu působit lehce žertovně, například pro šikovného filutu, ale také zřetelně kriticky, pokud označuje člověka nepoctivého, vypočítavého či snažícího se něco obejít. Užívá se především v neformální mluvě a publicistice, například ve spojeních starý vykuk, nějaký vykuk to zkusil obejít nebo vykukové, kteří chtějí na pravidlech vydělat. Podstatou významu je tedy chytrost spojená s mazaností, často na hraně férového jednání.. >> detail

Kukačkové hodiny jsou hodiny, které při odbíjení času vydávají zvuk napodobující hlas kukačky. Tradičně mají podobu nástěnných, často kyvadlových hodin v dřevěné skříňce, z níž se při odbití celé hodiny otevřou malá dvířka a objeví se figurka ptáčka. Počet zakukání obvykle odpovídá právě odbíjené hodině. V běžné řeči se kukačkové hodiny označují také zkráceně jako kukačky. Nejznámější historická podoba těchto hodin je spojena se Schwarzwaldem v jihozápadním Německu, kde se jejich výroba rozvíjela od 18. století a kde se v 19. století prosadil typ bohatě zdobených hodin, který je s kukačkovými hodinami spojován dodnes. Kromě klasických mechanických provedení existují i novější elektrické nebo bateriové varianty, podstatným znakem však zůstává zvukové „kukání“ oznamující čas.. >> detail

Žebřinový vůz je tradiční dřevěný hospodářský povoz, zpravidla čtyřkolový a tažený koňmi, voly nebo kravami, jehož boční stěny tvoří žebřiny – rámové laťové postranice připomínající žebřík. Lidově se označuje také jako žebřiňák. Konstrukce vozu umožňovala převážet objemný, ale poměrně lehký náklad, zejména seno, slámu, trávu, obilí ve snopech, píci nebo jiné sklizené plodiny. Náklad bylo možné naskládat vysoko nad korbu a zajistit provazy, takže vůz dobře sloužil při polních pracích a svážení úrody. V některých provedeních se žebřiny daly sejmout nebo nahradit jinou nástavbou, například bedněnou korbou pro převoz zeminy, brambor či hnoje. Žebřinové vozy byly běžnou součástí venkovského hospodářství až do rozšíření moderní zemědělské techniky. Dnes se s nimi setkáváme především ve skanzenech, muzeích a při ukázkách tradičního způsobu hospodaření.. >> detail

Označení pro společenskou vrstvu v tradičním indickém kastovním uspořádání, která byla spojována především s obživou v zemědělství a v obchodě, tedy s prodejem, směnou zboží a dalšími hospodářskými činnostmi. V rámci hinduistického systému varna se jim připisovala úloha zajišťovat materiální a ekonomické fungování komunity, často také včetně chovu dobytka nebo správy majetku.. >> detail

Ve velmi špatném, zanedbaném nebo rozvráceném stavu, takže působí skličujícím až beznadějným dojmem. Používá se jak pro věci a prostředí, tak i pro situace či psychické rozpoložení člověka.. >> detail