Nově přidaná cizí slova

à deux [a dö], francouzské ustálené spojení, doslova „ve dvou“, „po dvou“, „společně ve dvojici“. Vychází z předložky à (v, k, na) a číslovky deux (dva) a ve francouzštině vyjadřuje způsob nebo počet účastníků děje, např. travailler à deux, partir à deux, někdy i rozdělení po dvojicích. V češtině funguje jako nesklonný cizojazyčný přívlastek či příslovečné určení pro činnosti určené právě pro dvě osoby: večeře à deux, víkend à deux, cestování à deux, rozhovor à deux, tanec à deux. Často navozuje představu partnerské intimity a zároveň jisté elegance či francouzského stylu, proto se objevuje v publicistice, reklamě a názvech kulturních akcí. Doporučuje se zachovat diakritiku na à, psát dvě slova a v běžné sazbě je možné užít kurzívu. Neplést s termínem pas de deux v baletu.. >> detail

-plazie, slovotvorný formant (přípona) v lékařské a biologické terminologii. Pochází z řec. plásis, utváření, formování, vývoj, od slovesa plássein, tvořit. Vázaně se připojuje k předponám či kmenům a tvoří názvy procesů a stavů souvisejících s tvorbou, růstem nebo přestavbou tkání, případně s vrozenou vývojovou odchylkou orgánu. V patologii často odkazuje na změnu buněčné proliferace a uspořádání tkáně, takže se liší od -trofie, jež označuje zvětšení buněk bez jejich zmnožení. Příklady: hyperplazie (zmnožení buněk), hypoplazie (nedostatečný vývoj), aplazie (chybění vývoje), dysplazie (porucha zrání), metaplazie (přeměna typu tkáně), neoplazie (novotvorba, typicky nádor). V češtině převažuje pravopis -plazie, řidčeji se vyskytuje podoba -plasie podle latiny a angličtiny.. >> detail

-halinní (z řec. hals, halós, sůl, moře) je vázaný slovotvorný prvek, tzv. konfix, který se v češtině uplatňuje v mezinárodních odborných složeninách. Nese význam slanostní, solný, vztahující se k rozpuštěným solím a k jejich koncentraci, zejména ve vodních masách. Užívá se především v oceanografii a příbuzných oborech pro popis procesů, kde rozdíly ve slanosti ovlivňují hustotu, konvekci, proudění a vrstvení vody, například halinní stratifikace nebo halinní gradient. Velmi častý je ve složenině termohalinní, kde se spojuje s komponentem termo- a označuje jevy řízené současně teplotou a slaností, např. termohalinní cirkulace oceánů. V psané podobě bývá připojen k první části obvykle bez spojovníku. Nezaměňovat s kořenem halogen-, který souvisí s chemickými prvky tvořícími soli.. >> detail

-fikace, slovotvorný formant (přípona) v mezinárodních, převážně odborných podstatných jménech ženského rodu. Pochází z latinského -ficatio, od slovesa facere „dělat, činit“ a znamená „učinění, vytváření“. V českém pravopisu se zpravidla píše s k, protože odpovídá výslovnosti [k]. V češtině vyjadřuje děj, postup nebo i výsledek působení, jímž se něco zhotoví, uspořádá, uvede do určitého stavu nebo se z něčeho stane něco jiného. Významově se blíží domácím příponám -ení a -ování a často se pojí s předponami a základy latinského či řeckého původu. Běžná jsou slova klasifikace (třídění), identifikace (zjištění totožnosti), unifikace (sjednocení), verifikace (ověření), modifikace (změna), certifikace (úřední potvrzení). Od týchž základů se tvoří i slovesa na -fikovat, např. klasifikovat. Nezaměňuje se s fixace od fixovat, kde jde o upevnění nebo zachycení.. >> detail

Francouzské zvolání a ustálené spojení à bas [a bá], doslova „dolů, k zemi“, užívané jako protestní či revoluční heslo ve významu „pryč s…, dolů s…“, „ať padne…“. Větně funguje jako citoslovce nebo eliptický rozkaz, nejčastěji stojí před podstatným jménem, obvykle s členem le, la, les, l’ (À bas le roi!, À bas la guerre!, À bas les privilèges!). V psané i mluvené francouzštině se často pojí s vykřičníkem a je typické pro skandování davu, proklamace a titulky letáků. Vyjadřuje odmítnutí, odsouzení nebo výzvu k odstranění osoby, ideologie, instituce či jevu. V češtině se užívá hlavně při citaci francouzských reálií a dějin, někdy stylizačně či ironicky, a překládá se jako „Pryč s…“ nebo „Dolů s…“. Je nesklonné, píše se s přízvukem nad a, v neformálním přepisu někdy bez něj. Protikladem bývá Vive… „ať žije…“.. >> detail

-patie. Druhá složka složených slov a příponový formant v mezinárodních termínech, odvozený z řec. pathos „prožitek, utrpení, nemoc, vášeň“ a patheia „stav, cit“. V češtině vytváří zpravidla podstatná jména ženského rodu zakončená na -ie a často se pojí s první částí řecko-latinského původu, někdy přes spojovací -o-, např. kardiopatie, myopatie. V lékařství a biologii označuje chorobný nebo patologický stav orgánu, tkáně či funkce, případně dlouhodobou poruchu nebo degeneraci, např. neuropatie, hepatopatie, angiopatie. V psychologii a psychiatrii se užívá i pro povahové či behaviorální poruchy, např. psychopatie, sociopatie. V názvech směrů může vyjadřovat pojetí nemoci nebo způsob léčení, např. homeopatie. V obecnějším užití se objevuje ve výrazech pro citové naladění a vztah, např. sympatie, antipatie, empatie.. >> detail

-nomie je složeninový formant (přípona) užívaný v mezinárodní, hlavně vědecké a společenskovědní terminologii. Pochází z řec. -nomía, odvozeného od nomos „zákon, pravidlo, obyčej, správa, rozdělení“. Vytváří podstatná jména, která pojmenovávají soubor principů a zákonitostí určité oblasti, někdy i vědní disciplínu, jež tyto principy zkoumá, popisuje a systematizuje, nebo způsob řízení a hospodaření v dané sféře. První část složeniny určuje, čeho se „zákon“ či „správa“ týkají, např. astronomie, taxonomie, ergonomie, ekonomie, autonomie. V češtině se vyskytuje převážně v termínech řecko-latinského původu a často se významově přibližuje zakončením -logie, případně se střídá s domácím názvem oboru na -ika (ekonomie × ekonomika). Varianta -nomia je spíše knižní nebo historická.. >> detail

-gamie: slovotvorný formant (sufixoid) mezinárodní terminologie, z řec. -gamía, od γάμος gámos = sňatek, manželství, též pohlavní spojení. Pomlčka v hesle znamená, že jde o vázanou koncovou část, která se samostatně neužívá. V češtině tvoří převážně podstatná jména ženského rodu a vyjadřuje buď uspořádání partnerských vztahů, nebo biologické spojení při rozmnožování. V humanitních vědách a zoologii označuje typ párovacího či sňatkového systému, např. monogamie, polygamie, bigamie, endogamie, exogamie. V botanice, mikrobiologii a genetice se užívá pro typ pohlavního rozmnožování a oplození podle vlastností gamet či způsobu jejich splynutí, např. izogamie, anisogamie, oogamie, autogamie, syngamie. Od stejných základů se tvoří přídavná jména na -gamní (monogamní) a odborná adjektiva na -gamický.. >> detail

Vázaný slovotvorný člen (sufixoid) užívaný jako druhá část složenin, původem z řec. phóbos 'strach, zděšení'. V odborné terminologii psychologie a psychiatrie vyjadřuje chorobnou, iracionální a nadměrnou úzkostnou obavu z určitého objektu, činnosti nebo situace, často spojenou s vyhýbavým chováním a tělesnými příznaky. První část složeniny určuje podnět strachu, např. arachnofobie, klaustrofobie, agorafobie. V publicistice a běžném jazyce se -fobie rozšiřuje i na význam silné averze, nepřátelství či předsudku vůči lidem nebo jevům, např. xenofobie, homofobie, islamofobie, a nemusí znamenat klinickou diagnózu. Od téhož základu jsou i přídavná jména na -fobní, -fobický. V hotových termínech se píše zpravidla dohromady a vznikají podstatná jména rodu ženského skloňovaná jako studie.. >> detail

Z řec. a- 'bez, ne-' + bios 'život' + sphaira 'koule'. Souhrn neživých složek a procesů prostředí, které tvoří fyzikálně-chemický rámec pro existenci biosféry. Zahrnuje především atmosféru, hydrosféru a litosféru v rozsahu, kde neprobíhá nebo nehraje podstatnou roli biologická aktivita, případně i oblasti Země či jiných planet, v nichž je život vyloučen, například sterilní horninové masy nebo extrémní podmínky. Termín se užívá v geochemii, ekologii a astrobiologii při popisu toků energie a látek mezi živou a neživou částí planetárního systému a při úvahách o Zemi před vznikem života.. >> detail