Nově přidaná cizí slova

-zem, vázaný slovotvorný prvek (druhá část složenin a spřežek), pokračování staršího tvaru zem, původně akuzativu podst. jména země (dnes zemi). V řadě případů vznikl jako součást srůstu typu tu zem → tuzem nebo cizí zem → cizozem. Označuje zemi jako kraj, území nebo stát, často v protikladu domácí vs cizí. V současné češtině se uplatňuje hlavně v ustálených pojmenováních tuzem ‘domácí země’ a cizozem ‘cizí země, zahraničí’ a v jejich odvozeninách tuzemský, tuzemsko, cizozemský, cizozemí, dále v zeměpisných názvech typu Nizozemí. Okrajově se připomíná i knižní podzem ve významu podzemí. Prvek není produktivní, nové složeniny se s ním tvoří výjimečně a jeho užití bývá knižní nebo administrativní. Zápis se spojovníkem v hesláři vyznačuje, že nejde o samostatné slovo a v běžných tvarech se píše dohromady.. >> detail

Slovotvorný formant (přípona) užívaný v mezinárodní odborné terminologii, hlavně v chemii, biochemii a materiálových vědách. Vychází z řec. μέρος (meros) „část, podíl“ a vyjadřuje jednotku, díl nebo stavební článek složitějšího celku. V názvech látek označuje buď jednu opakující se strukturní jednotku, nebo celek složený z určitého počtu těchto jednotek. Spojuje se s číslovkovými a určujícími předponami: monomer je jedna jednotka, dimer dvě, trimer tři, tetramer čtyři, polymer mnoho jednotek, oligomer jen několik. V biochemii se takto udává i počet podjednotek proteinového komplexu, např. hexamer. V obecnější chemii se vyskytuje i v názvech izomerů, např. enantiomer, epimer. V češtině se formant sám neskloňuje, skloňují se až celá přejatá slova typu polymer, a z nich odvozená přídavná jména jako polymerní či monomerní.. >> detail

lat. ustálené rčení užívané v logice, právu a odborném vyjadřování ve významu „tím spíše“, „o to spíše“, doslova „z (tím) silnějšího důvodu“. Vyjadřuje argumentační krok, v němž se z přijaté premisy vyvozuje závěr s ještě větší naléhavostí, protože daný důvod platí pro posuzovaný případ výrazněji než pro případ původní. Schéma může jít od menšího k většímu (a minore ad maius) nebo od většího k menšímu (a maiore ad minus): platí-li pravidlo pro slabší či méně významnou situaci, pak a fortiori platí pro silnější či významnější, případně naopak. V právu se takto často zdůvodňuje výklad, kdy z výslovné úpravy jedné situace plyne povinnost či zákaz i pro situaci „silnější“. V češtině je zpravidla nesklonné, často se píše kurzivou nebo v uvozovkách. Příklad: „Je-li vyžadována mlčenlivost u úředníka, a fortiori u soudce.“. >> detail

Francouzské spojení (správně à fonds perdu, dosl. „do ztraceného kapitálu“). V ekonomii, bankovnictví a veřejných financích označuje poskytnutí peněz bez nároku na návratnost, typicky nevratnou dotaci, grant či příspěvek, případně investici, kterou nelze zpět získat ani právně vymáhat a která se v účetnictví chápe jako nenávratný výdaj, tedy „utopený“ náklad. Na rozdíl od půjčky se nepočítá se splácením ani s úročením, přínos bývá pouze nepřímý (podpora výzkumu, kultury, infrastruktury). Užívá se jako nesklonný přívlastek i příslovečné určení: dotace à fond perdu, financovat projekt à fond perdu. V přeneseném, často ironickém významu znamená utratit prostředky marně. V češtině kolísá pravopis i diakritika, vedle á fond perdu se píše i a fond perdu, v odborných textech též původní à fonds perdu, kde se fonds píše se s, i když se nevyslovuje.. >> detail

Latinské spojení doslova znamená „v opačném smyslu“, tedy „z opaku“, v češtině se často překládá jako výklad nebo argument z opaku. Označuje interpretační a argumentační postup používaný v logice a zejména v právu, kdy se z normy, jež výslovně stanoví pravidlo pro určitý okruh případů, vyvozuje, že v případech odlišných se uplatní závěr opačný, případně že se norma vůbec nepoužije. Typicky: pokud zákon přiznává právo jen osobám splňujícím uvedené podmínky, pak osoby, které je nesplňují, je nemají. Jde o způsob argumentace blízký jazykovému a systematickému výkladu, často vede k restriktivnímu závěru a bývá stavěn proti analogii. Argument a contrario je přesvědčivý jen tehdy, když text působí jako uzavřený výčet a neobsahuje signály otevřenosti typu „zejména“ či „a podobně“, jinak by šlo o neopodstatněné zužování výkladu. V odborných textech se setkáme i s tvarem argumentum a contrario.. >> detail

Zkratka z angl. three-dimensional (výsl. tři dé), česky trojrozměrný. Označuje objekty, zobrazení nebo data popsaná třemi nezávislými prostorovými rozměry, typicky délka, šířka a výška či hloubka, na rozdíl od 2D zachycujícího pouze plochu. V matematice a fyzice jde o popis prostoru pomocí tří souřadnic (osy x, y, z), v technice a informatice o prostorové modely a vizualizace umožňující měřit objem, simulovat chování těles a realisticky vykreslovat perspektivu, osvětlení a stíny. Uplatňuje se v CAD, geoinformatice a medicínském zobrazování (CT, MRI, ultrazvuk) i v zábavě. V souslovích 3D grafika, 3D model, 3D tisk, 3D skenování, 3D film a 3D brýle vyjadřuje prostorový vjem vytvářený stereoskopií nebo výpočtem. V češtině je zpravidla nesklonné a stojí jako přívlastkový výraz, psaní se spojovníkem 3-D je méně častá varianta.. >> detail

-fon: koncová slovotvorná složka (konfix, afixoid) v mezinárodních výrazech, převzatá z řečtiny, z řec. phōnē „hlas, zvuk“ a phōnos „zvučný“. Připojuje se zpravidla jako druhá část složenin, někdy po spojovací samohlásce -o-, a vytváří názvy jevů, osob i věcí souvisejících se zvukem. Nejčastěji označuje přístroj nebo zařízení, které zvuk vytváří, snímá, zesiluje, přenáší, zaznamenává či reprodukuje: mikrofon, megafon, telefon, gramofon, diktafon. U hudebních nástrojů vyjadřuje „znějící“ nebo „produkující tón“: saxofon, xylofon. V adjektivech s rozšířením -fonní označuje jazykovou příslušnost mluvčích, např. anglofonní, frankofonní. V češtině se píše -fon, zatímco podoba -phone je běžnější v angličtině a v některých názvech. Nezaměňovat se slovem fon ve významu pozadí.. >> detail

A battuta je italský hudební pokyn znamenající hrát „s úderem“ a vrátit se k přísnému, pravidelně měřenému tempu poté, co se rytmus dočasně uvolnil. Objevuje se typicky po rubatu, ritardandu, fermatě, kadenci nebo po volnější deklamaci zpěváka v recitativu a říká interpretovi či celému souboru, že má znovu držet stabilní puls taktu a počítat přesně. V praxi jde o návrat k metru, aby se hráči opět sešli na společných dobách a nebyl prostor pro další „volné“ natahování frází. Významově je velmi blízký pokynu a tempo. Výraz vychází ze slova battuta ve smyslu úder nebo takt.. >> detail

à deux [a dö], francouzské ustálené spojení, doslova „ve dvou“, „po dvou“, „společně ve dvojici“. Vychází z předložky à (v, k, na) a číslovky deux (dva) a ve francouzštině vyjadřuje způsob nebo počet účastníků děje, např. travailler à deux, partir à deux, někdy i rozdělení po dvojicích. V češtině funguje jako nesklonný cizojazyčný přívlastek či příslovečné určení pro činnosti určené právě pro dvě osoby: večeře à deux, víkend à deux, cestování à deux, rozhovor à deux, tanec à deux. Často navozuje představu partnerské intimity a zároveň jisté elegance či francouzského stylu, proto se objevuje v publicistice, reklamě a názvech kulturních akcí. Doporučuje se zachovat diakritiku na à, psát dvě slova a v běžné sazbě je možné užít kurzívu. Neplést s termínem pas de deux v baletu.. >> detail

-plazie, slovotvorný formant (přípona) v lékařské a biologické terminologii. Pochází z řec. plásis, utváření, formování, vývoj, od slovesa plássein, tvořit. Vázaně se připojuje k předponám či kmenům a tvoří názvy procesů a stavů souvisejících s tvorbou, růstem nebo přestavbou tkání, případně s vrozenou vývojovou odchylkou orgánu. V patologii často odkazuje na změnu buněčné proliferace a uspořádání tkáně, takže se liší od -trofie, jež označuje zvětšení buněk bez jejich zmnožení. Příklady: hyperplazie (zmnožení buněk), hypoplazie (nedostatečný vývoj), aplazie (chybění vývoje), dysplazie (porucha zrání), metaplazie (přeměna typu tkáně), neoplazie (novotvorba, typicky nádor). V češtině převažuje pravopis -plazie, řidčeji se vyskytuje podoba -plasie podle latiny a angličtiny.. >> detail