Nově přidaná cizí slova

Akardie (z řec. a- „bez“ a kardia „srdce“) je velmi vzácná vrozená vývojová vada, při níž se u embrya nebo plodu nevytvoří srdce, případně zůstane jen rudiment neschopný účinně pumpovat krev. Nejde tedy o zástavu srdeční činnosti, ale o anatomickou nepřítomnost orgánu, někdy se rozlišuje forma úplná a částečná. Izolovaná akardie je neslučitelná se životem, v praxi se nejčastěji popisuje u jednovaječných dvojčat v rámci sekvence TRAP (twin reversed arterial perfusion), kdy je akardiální plod paradoxně prokrvován obráceným tokem krve ze zdravějšího „pumpujícího“ dvojčete přes cévní spojky v placentě. Akardiální plod bývá těžce deformovaný, zatímco pumpující plod je ohrožen přetížením oběhu a srdečním selháním. Diagnóza se stanovuje prenatálně ultrazvukem a Dopplerem a léčba může zahrnovat přerušení průtoku k akardiálnímu plodu.. >> detail

AI (z angl. artificial intelligence, umělá inteligence) označuje obor informatiky i praktické technologie, které umožňují strojům vykonávat úlohy vyžadující lidské kognitivní schopnosti, například vnímání, porozumění jazyku, učení z dat, plánování, odvozování, rozhodování či generování textu, obrazu a zvuku. V praxi dnes dominuje strojové učení včetně hlubokých neuronových sítí a tzv. generativních modelů, vedle nich existují i symbolické a hybridní přístupy. Převládá úzká AI zaměřená na konkrétní úlohu, zatímco obecná AI (AGI) zůstává hypotetická. Nasazení AI sahá od vyhledávání a doporučování přes průmyslovou automatizaci a medicínu až po veřejnou správu. S AI se pojí požadavky na kvalitu dat, vysvětlitelnost, bezpečnost, ochranu soukromí, autorská práva a etiku. Zkratka se obvykle píše bez teček, čte se ej-aj a v češtině se zpravidla neskloňuje.. >> detail

ahistorický (z mezinárodní předpony a- < řec. a- „ne-, bez-“ a základu historický < řec. historia „dějiny, zkoumání“) přídavné jméno. Vyjadřuje, že něco není nahlíženo v dějinné perspektivě nebo neodpovídá historické skutečnosti. Nejčastěji se užívá hodnotící, často kriticky, pro přístup, který pomíjí časový vývoj, dobové souvislosti a pramenné doklady a vykládá minulost pojmy a hodnotami současnosti, takže vznikají anachronické úsudky, mýty nebo ideologická zjednodušení. V tomto smyslu se mluví o ahistorickém výkladu dějin, ahistorické argumentaci v politice či ahistorickém čtení literatury. Může se vztahovat i k rekonstrukci památek nebo k designu, který bezdůvodně potlačuje tradici. Řidčeji označuje záměrnou nadčasovost, tedy snahu nepůsobit jako produkt určité epochy. Stupňování: ahistoričtější. Příslovce: ahistoricky.. >> detail

Ahimsa (skt. ahiṃsā, doslova neubližování, z předpony a- a kořene hiṃs- ublížit) je etický a náboženský princip nenásilí, podle něhož člověk nemá vědomě působit utrpení žádné živé bytosti ani k tomu druhé navádět. Zahrnuje jednání, řeč i postoje mysli, proto se vztahuje i na ponižování, nenávist a podporu násilí. V praxi vede k hledání takových prostředků, které minimalizují škodu a umožní řešit konflikt bez pomsty. V džinismu tvoří ústřední slib a vede k přísné opatrnosti v každodenním životě, soucitu a často k vegetariánství, v hinduismu a buddhismu je široce sdílenou morální ctností a v klasické józe patří mezi jamy, základní sebekázeň. V moderním diskurzu se ahimsa užívá také pro nenásilný odpor a občanskou neposlušnost, proslavené Mahátmou Gándhím, a obecně pro etiku ohleduplnosti k lidem, zvířatům i prostředí. V češtině se někdy píše i ahinsá.. >> detail

Agresivní raptus (z lat. raptus, uchvácení) je náhle vzniklý, obvykle krátkodobý stav prudkého afektu a psychomotorického vzrušení, při němž člověk přechodně ztrácí schopnost volní kontroly a jedná impulzivně s převahou útočné agresivity. Projevuje se křikem, vyhrožováním, ničením věcí, fyzickým napadením okolí nebo i sebepoškozením, často bez předchozího promyšlení a někdy s následnou amnézií či výraznou lítostí. Vyskytuje se u některých psychických poruch, při intoxikaci nebo odnětí návykových látek a také při organickém postižení mozku. Nejde o samostatnou diagnózu, ale o popisný klinický stav s vysokým rizikem újmy, který vyžaduje rychlé zajištění bezpečí, zklidnění a odborné vyšetření k odlišení od cíleného, plánovaného násilí. V urgentní péči se postupuje podle zásad deeskalace a podle potřeby i krátkodobé sedace.. >> detail

Agresibilita, podstatné jméno rodu ženského (z lat. aggredi, napadnout), je odborný termín z psychologie, psychiatrie a etologie pro míru náchylnosti k agresi. Vyjadřuje, jak nízký je práh podnětů vyvolávajících útočné či nepřátelské reakce a jak silně a vytrvale se takové reakce rozvíjejí. Na rozdíl od agresivity, která popisuje pozorované agresivní chování v konkrétní situaci, označuje agresibilita spíše relativně stálou dispozici jedince, případně skupiny. Je ovlivněna temperamentem, regulací emocí, neurobiologickými a hormonálními mechanismy, zkušeností z učení i sociálním prostředím, například stresem či frustrací. V praxi se posuzuje klinickým rozhovorem, standardizovanými škálami nebo systematickým pozorováním a slouží k odhadu rizika konfliktů a násilí, zejména v pedagogice, klinické praxi a kriminologii. V běžné češtině se často nahrazuje slovem agresivita.. >> detail

Agrafa (z řec. ágrapha, doslova nezapsané) jsou v biblistice a dějinách raného křesťanství souhrnné označení pro výroky, popřípadě krátké epizody připisované Ježíši z Nazareta, které nejsou zachyceny v kanonických čtyřech evangeliích. Doložena jsou v jiných novozákonních knihách (například Sk 20,35), v apokryfních evangeliích, ve spisech církevních otců, v liturgických formulích či v pozdější tradici. Jednotlivý výrok se někdy nazývá agrafon. Agrafa nejsou totožná s apokryfy jakožto celými texty, jde spíše o jednotlivé citáty. Při jejich studiu se sleduje stáří pramene, způsob citace a možné paralely v synoptické tradici, protože část agraf může být pozdní parafrází nebo teologickou konstrukcí. V češtině se užívají zpravidla jen v množném čísle. Termín se používá hlavně v odborné literatuře.. >> detail

Agnostik je člověk, který zastává agnosticismus, tedy postoj, že existenci Boha, nadpřirozena nebo „posledních“ metafyzických skutečností nelze s jistotou poznat, případně že je lidskému poznání principiálně nepřístupná. Nejde nutně o popření Boha jako u ateisty, spíše o zdrženlivost vůči tvrzením, jež přesahují ověřitelné důkazy, agnostik může zároveň nábožensky praktikovat, být lhostejný nebo hledající. V odborných debatách se někdy rozlišuje slabý agnostik, který pouze říká „nevím“, a silný agnostik, který tvrdí „nedá se vědět“. V širším smyslu se slovo užívá i mimo náboženství pro osobu, která u určité otázky odkládá definitivní soud, dokud nejsou dostupná relevantní data. Termín zavedl v 19. století T. H. Huxley, z řec. a- „bez“ a gnósis „poznání“.. >> detail

(hebrejsky) dílčí měnová jednotka používaná v Izraeli, jedna setina šekelu. >> detail

Ve starověkém Řecku šlo o amatérské sportovní soutěže v běhu, skoku, hodu a zápase, konané na olympijských i dalších hrách.. >> detail