Zkratka z angl. three-dimensional (výsl. tři dé), česky trojrozměrný. Označuje objekty, zobrazení nebo data popsaná třemi nezávislými prostorovými rozměry, typicky délka, šířka a výška či hloubka, na rozdíl od 2D zachycujícího pouze plochu. V matematice a fyzice jde o popis prostoru pomocí tří souřadnic (osy x, y, z), v technice a informatice o prostorové modely a vizualizace umožňující měřit objem, simulovat chování těles a realisticky vykreslovat perspektivu, osvětlení a stíny. Uplatňuje se v CAD, geoinformatice a medicínském zobrazování (CT, MRI, ultrazvuk) i v zábavě. V souslovích 3D grafika, 3D model, 3D tisk, 3D skenování, 3D film a 3D brýle vyjadřuje prostorový vjem vytvářený stereoskopií nebo výpočtem. V češtině je zpravidla nesklonné a stojí jako přívlastkový výraz, psaní se spojovníkem 3-D je méně častá varianta.. >> detail
-fon: koncová slovotvorná složka (konfix, afixoid) v mezinárodních výrazech, převzatá z řečtiny, z řec. phōnē „hlas, zvuk“ a phōnos „zvučný“. Připojuje se zpravidla jako druhá část složenin, někdy po spojovací samohlásce -o-, a vytváří názvy jevů, osob i věcí souvisejících se zvukem. Nejčastěji označuje přístroj nebo zařízení, které zvuk vytváří, snímá, zesiluje, přenáší, zaznamenává či reprodukuje: mikrofon, megafon, telefon, gramofon, diktafon. U hudebních nástrojů vyjadřuje „znějící“ nebo „produkující tón“: saxofon, xylofon. V adjektivech s rozšířením -fonní označuje jazykovou příslušnost mluvčích, např. anglofonní, frankofonní. V češtině se píše -fon, zatímco podoba -phone je běžnější v angličtině a v některých názvech. Nezaměňovat se slovem fon ve významu pozadí.. >> detail
A battuta je italský hudební pokyn znamenající hrát „s úderem“ a vrátit se k přísnému, pravidelně měřenému tempu poté, co se rytmus dočasně uvolnil. Objevuje se typicky po rubatu, ritardandu, fermatě, kadenci nebo po volnější deklamaci zpěváka v recitativu a říká interpretovi či celému souboru, že má znovu držet stabilní puls taktu a počítat přesně. V praxi jde o návrat k metru, aby se hráči opět sešli na společných dobách a nebyl prostor pro další „volné“ natahování frází. Významově je velmi blízký pokynu a tempo. Výraz vychází ze slova battuta ve smyslu úder nebo takt.. >> detail
à deux [a dö], francouzské ustálené spojení, doslova „ve dvou“, „po dvou“, „společně ve dvojici“. Vychází z předložky à (v, k, na) a číslovky deux (dva) a ve francouzštině vyjadřuje způsob nebo počet účastníků děje, např. travailler à deux, partir à deux, někdy i rozdělení po dvojicích. V češtině funguje jako nesklonný cizojazyčný přívlastek či příslovečné určení pro činnosti určené právě pro dvě osoby: večeře à deux, víkend à deux, cestování à deux, rozhovor à deux, tanec à deux. Často navozuje představu partnerské intimity a zároveň jisté elegance či francouzského stylu, proto se objevuje v publicistice, reklamě a názvech kulturních akcí. Doporučuje se zachovat diakritiku na à, psát dvě slova a v běžné sazbě je možné užít kurzívu. Neplést s termínem pas de deux v baletu.. >> detail
-plazie, slovotvorný formant (přípona) v lékařské a biologické terminologii. Pochází z řec. plásis, utváření, formování, vývoj, od slovesa plássein, tvořit. Vázaně se připojuje k předponám či kmenům a tvoří názvy procesů a stavů souvisejících s tvorbou, růstem nebo přestavbou tkání, případně s vrozenou vývojovou odchylkou orgánu. V patologii často odkazuje na změnu buněčné proliferace a uspořádání tkáně, takže se liší od -trofie, jež označuje zvětšení buněk bez jejich zmnožení. Příklady: hyperplazie (zmnožení buněk), hypoplazie (nedostatečný vývoj), aplazie (chybění vývoje), dysplazie (porucha zrání), metaplazie (přeměna typu tkáně), neoplazie (novotvorba, typicky nádor). V češtině převažuje pravopis -plazie, řidčeji se vyskytuje podoba -plasie podle latiny a angličtiny.. >> detail
-halinní (z řec. hals, halós, sůl, moře) je vázaný slovotvorný prvek, tzv. konfix, který se v češtině uplatňuje v mezinárodních odborných složeninách. Nese význam slanostní, solný, vztahující se k rozpuštěným solím a k jejich koncentraci, zejména ve vodních masách. Užívá se především v oceanografii a příbuzných oborech pro popis procesů, kde rozdíly ve slanosti ovlivňují hustotu, konvekci, proudění a vrstvení vody, například halinní stratifikace nebo halinní gradient. Velmi častý je ve složenině termohalinní, kde se spojuje s komponentem termo- a označuje jevy řízené současně teplotou a slaností, např. termohalinní cirkulace oceánů. V psané podobě bývá připojen k první části obvykle bez spojovníku. Nezaměňovat s kořenem halogen-, který souvisí s chemickými prvky tvořícími soli.. >> detail
-fikace, slovotvorný formant (přípona) v mezinárodních, převážně odborných podstatných jménech ženského rodu. Pochází z latinského -ficatio, od slovesa facere „dělat, činit“ a znamená „učinění, vytváření“. V českém pravopisu se zpravidla píše s k, protože odpovídá výslovnosti [k]. V češtině vyjadřuje děj, postup nebo i výsledek působení, jímž se něco zhotoví, uspořádá, uvede do určitého stavu nebo se z něčeho stane něco jiného. Významově se blíží domácím příponám -ení a -ování a často se pojí s předponami a základy latinského či řeckého původu. Běžná jsou slova klasifikace (třídění), identifikace (zjištění totožnosti), unifikace (sjednocení), verifikace (ověření), modifikace (změna), certifikace (úřední potvrzení). Od týchž základů se tvoří i slovesa na -fikovat, např. klasifikovat. Nezaměňuje se s fixace od fixovat, kde jde o upevnění nebo zachycení.. >> detail
Francouzské zvolání a ustálené spojení à bas [a bá], doslova „dolů, k zemi“, užívané jako protestní či revoluční heslo ve významu „pryč s…, dolů s…“, „ať padne…“. Větně funguje jako citoslovce nebo eliptický rozkaz, nejčastěji stojí před podstatným jménem, obvykle s členem le, la, les, l’ (À bas le roi!, À bas la guerre!, À bas les privilèges!). V psané i mluvené francouzštině se často pojí s vykřičníkem a je typické pro skandování davu, proklamace a titulky letáků. Vyjadřuje odmítnutí, odsouzení nebo výzvu k odstranění osoby, ideologie, instituce či jevu. V češtině se užívá hlavně při citaci francouzských reálií a dějin, někdy stylizačně či ironicky, a překládá se jako „Pryč s…“ nebo „Dolů s…“. Je nesklonné, píše se s přízvukem nad a, v neformálním přepisu někdy bez něj. Protikladem bývá Vive… „ať žije…“.. >> detail
-patie. Druhá složka složených slov a příponový formant v mezinárodních termínech, odvozený z řec. pathos „prožitek, utrpení, nemoc, vášeň“ a patheia „stav, cit“. V češtině vytváří zpravidla podstatná jména ženského rodu zakončená na -ie a často se pojí s první částí řecko-latinského původu, někdy přes spojovací -o-, např. kardiopatie, myopatie. V lékařství a biologii označuje chorobný nebo patologický stav orgánu, tkáně či funkce, případně dlouhodobou poruchu nebo degeneraci, např. neuropatie, hepatopatie, angiopatie. V psychologii a psychiatrii se užívá i pro povahové či behaviorální poruchy, např. psychopatie, sociopatie. V názvech směrů může vyjadřovat pojetí nemoci nebo způsob léčení, např. homeopatie. V obecnějším užití se objevuje ve výrazech pro citové naladění a vztah, např. sympatie, antipatie, empatie.. >> detail
-nomie je složeninový formant (přípona) užívaný v mezinárodní, hlavně vědecké a společenskovědní terminologii. Pochází z řec. -nomía, odvozeného od nomos „zákon, pravidlo, obyčej, správa, rozdělení“. Vytváří podstatná jména, která pojmenovávají soubor principů a zákonitostí určité oblasti, někdy i vědní disciplínu, jež tyto principy zkoumá, popisuje a systematizuje, nebo způsob řízení a hospodaření v dané sféře. První část složeniny určuje, čeho se „zákon“ či „správa“ týkají, např. astronomie, taxonomie, ergonomie, ekonomie, autonomie. V češtině se vyskytuje převážně v termínech řecko-latinského původu a často se významově přibližuje zakončením -logie, případně se střídá s domácím názvem oboru na -ika (ekonomie × ekonomika). Varianta -nomia je spíše knižní nebo historická.. >> detail