Nově přidaná cizí slova

Italské slovní spojení (doslova k tempu) používané v hudební terminologii jako interpretační pokyn v notovém zápisu. Znamená návrat k původnímu tempu, které platilo před předchozí odchylkou. Objevuje se zejména po zpomalení či zrychlení (ritardando, rallentando, accelerando) nebo po volném zacházení s pulsem v rubatu. Zapisuje se nad notovou osnovu v místě, kde se má znovu ustálit pravidelný taktový puls, a chápe se relativně, neudává tedy samo o sobě metronomickou hodnotu. Dirigent či interpret jej vykládá podle kontextu, často jako návrat k tempu z počátku věty, někdy upřesněné jako a tempo primo nebo tempo I. V češtině je výraz nesklonný, v odborných textech se obvykle píše kurzívou a mimo hudbu se užívá i přeneseně ve významu zpět do původního rytmu práce nebo řeči.. >> detail

A potiori (lat. dosl. z lepšího, z mocnějšího, z podstatnějšího, tvar potiori je ablativ singuláru komparativu přídavného jména potior, -ius) označuje způsob uvažování a výkladu, v němž se závěr odvozuje z případu či důvodu, který je silnější nebo významnější. Nejčastěji se v právní a logické argumentaci užívá ve spojení argumentum a potiori, kdy platnost pravidla pro závažnější situaci implikuje jeho platnost i pro situaci méně závažnou, tedy tím spíše. Např. z výslovného zákazu určitého závažného jednání se a potiori vyvozuje, že nepřípustné je i jednání méně závažné. V latinských poučkách typu a potiori fit denominatio vyjadřuje, že pojmenování se určuje podle převládající, rozhodující složky. V češtině jde o nesklonný citát, významově blízký častějšímu a fortiori.. >> detail

lat. a limine dosl. „od prahu“. Ustálené latinské rčení užívané v odborném vyjadřování, zejména v právu a procesních předpisech, k označení úkonu provedeného hned na počátku řízení nebo úvahy, ještě před věcným posouzením. Typicky se říká, že soud či orgán návrh, žalobu nebo důkaz odmítne, vyloučí nebo zamítne a limine, pokud je zjevně nepřípustný, opožděný či trpí zásadními formálními vadami. V širším přeneseném významu znamená „od samého začátku“, „předem“, „na prahu zkoumání“. Vyskytuje se i ve variantě a limine litis, tedy „od prahu sporu“. V moderní právní terminologii se srovnává s obratem in limine „na prahu“, jímž se označují předběžná procesní rozhodnutí, například o nepřípustnosti důkazu. V češtině se spojení obvykle nepřekládá, neskloňuje a bývá psáno kurzívou. Etymologie: předložka a ve významu „z, od“ + limen „práh“, ablativ limine.. >> detail

a libelis (správně lat. a libellis, též ab libellis) je latinský úřední titul doslova „od žádostí, od podání“ podle slova libellus „lístek, spisek, písemná prosba“. V římské císařské kanceláři označoval tajemníka či referenta, který přijímal a třídil petice adresované panovníkovi a připravoval návrhy odpovědí, z nichž vznikaly císařské reskripty. Titul se překládá i jako petiční tajemník nebo referent pro stížnosti. Funkce patřila k okruhu císařských sekretářů vedle ab epistulis nebo a rationibus a mohla mít značný vliv na každodenní správu i vývoj práva. V novověké latině se výraz někdy užívá i pro obdobnou kancelářskou agendu u církevních či státních úřadů. V češtině se objevuje hlavně v odborných historických a právních textech jako nesklonný výraz, často psaný kurzívou.. >> detail

Latinské spojení a latere (z předložky a, od, a lat. latus, lateris, bok, strana) doslova znamená „od boku“, „ze strany“, tedy z bezprostřední blízkosti nebo na příkaz někoho stojícího vedle. V češtině se užívá především v římskokatolické církevní správě a diplomacii. Ve vazbě kardinál a latere či legát a latere označuje papežského legáta vyslaného na mimořádnou misi jako osobního zástupce papeže, jednajícího „z jeho strany“. Jde o nejvyšší typ legáta, obvykle kardinála, který má široké, mandátem vymezené pravomoci, může např. předsedat jednáním nebo církevním shromážděním, provádět vizitace, udělovat dispensy a má přednost před běžnými nuncii či delegáty. Výraz je nesklonný a stojí zpravidla jako přívěsek za názvem funkce. Přeneseně se někdy užije pro nejbližšího poradce, „pravou ruku“ významné osoby.. >> detail

-zem, vázaný slovotvorný prvek (druhá část složenin a spřežek), pokračování staršího tvaru zem, původně akuzativu podst. jména země (dnes zemi). V řadě případů vznikl jako součást srůstu typu tu zem → tuzem nebo cizí zem → cizozem. Označuje zemi jako kraj, území nebo stát, často v protikladu domácí vs cizí. V současné češtině se uplatňuje hlavně v ustálených pojmenováních tuzem ‘domácí země’ a cizozem ‘cizí země, zahraničí’ a v jejich odvozeninách tuzemský, tuzemsko, cizozemský, cizozemí, dále v zeměpisných názvech typu Nizozemí. Okrajově se připomíná i knižní podzem ve významu podzemí. Prvek není produktivní, nové složeniny se s ním tvoří výjimečně a jeho užití bývá knižní nebo administrativní. Zápis se spojovníkem v hesláři vyznačuje, že nejde o samostatné slovo a v běžných tvarech se píše dohromady.. >> detail

Slovotvorný formant (přípona) užívaný v mezinárodní odborné terminologii, hlavně v chemii, biochemii a materiálových vědách. Vychází z řec. μέρος (meros) „část, podíl“ a vyjadřuje jednotku, díl nebo stavební článek složitějšího celku. V názvech látek označuje buď jednu opakující se strukturní jednotku, nebo celek složený z určitého počtu těchto jednotek. Spojuje se s číslovkovými a určujícími předponami: monomer je jedna jednotka, dimer dvě, trimer tři, tetramer čtyři, polymer mnoho jednotek, oligomer jen několik. V biochemii se takto udává i počet podjednotek proteinového komplexu, např. hexamer. V obecnější chemii se vyskytuje i v názvech izomerů, např. enantiomer, epimer. V češtině se formant sám neskloňuje, skloňují se až celá přejatá slova typu polymer, a z nich odvozená přídavná jména jako polymerní či monomerní.. >> detail

lat. ustálené rčení užívané v logice, právu a odborném vyjadřování ve významu „tím spíše“, „o to spíše“, doslova „z (tím) silnějšího důvodu“. Vyjadřuje argumentační krok, v němž se z přijaté premisy vyvozuje závěr s ještě větší naléhavostí, protože daný důvod platí pro posuzovaný případ výrazněji než pro případ původní. Schéma může jít od menšího k většímu (a minore ad maius) nebo od většího k menšímu (a maiore ad minus): platí-li pravidlo pro slabší či méně významnou situaci, pak a fortiori platí pro silnější či významnější, případně naopak. V právu se takto často zdůvodňuje výklad, kdy z výslovné úpravy jedné situace plyne povinnost či zákaz i pro situaci „silnější“. V češtině je zpravidla nesklonné, často se píše kurzivou nebo v uvozovkách. Příklad: „Je-li vyžadována mlčenlivost u úředníka, a fortiori u soudce.“. >> detail

Francouzské spojení (správně à fonds perdu, dosl. „do ztraceného kapitálu“). V ekonomii, bankovnictví a veřejných financích označuje poskytnutí peněz bez nároku na návratnost, typicky nevratnou dotaci, grant či příspěvek, případně investici, kterou nelze zpět získat ani právně vymáhat a která se v účetnictví chápe jako nenávratný výdaj, tedy „utopený“ náklad. Na rozdíl od půjčky se nepočítá se splácením ani s úročením, přínos bývá pouze nepřímý (podpora výzkumu, kultury, infrastruktury). Užívá se jako nesklonný přívlastek i příslovečné určení: dotace à fond perdu, financovat projekt à fond perdu. V přeneseném, často ironickém významu znamená utratit prostředky marně. V češtině kolísá pravopis i diakritika, vedle á fond perdu se píše i a fond perdu, v odborných textech též původní à fonds perdu, kde se fonds píše se s, i když se nevyslovuje.. >> detail

Latinské spojení doslova znamená „v opačném smyslu“, tedy „z opaku“, v češtině se často překládá jako výklad nebo argument z opaku. Označuje interpretační a argumentační postup používaný v logice a zejména v právu, kdy se z normy, jež výslovně stanoví pravidlo pro určitý okruh případů, vyvozuje, že v případech odlišných se uplatní závěr opačný, případně že se norma vůbec nepoužije. Typicky: pokud zákon přiznává právo jen osobám splňujícím uvedené podmínky, pak osoby, které je nesplňují, je nemají. Jde o způsob argumentace blízký jazykovému a systematickému výkladu, často vede k restriktivnímu závěru a bývá stavěn proti analogii. Argument a contrario je přesvědčivý jen tehdy, když text působí jako uzavřený výčet a neobsahuje signály otevřenosti typu „zejména“ či „a podobně“, jinak by šlo o neopodstatněné zužování výkladu. V odborných textech se setkáme i s tvarem argumentum a contrario.. >> detail