Pojem odvozený od latinského impatiens označuje stav, kdy člověk nebo obecně někdo nedokáže dobře unést zátěž, čekání či jiné nepohodlí, má nízkou míru snášenlivosti a jedná neklidně nebo zkratkovitě. Významově stojí proti patientia a může se chápat i jako obecná intolerance.. >> detail
Biotropie, výraz odvozený mimo jiné z řec. bios, označuje stav, kdy organismus reaguje nezdravě zvýšenou citlivostí na změny počasí. U citlivých jedinců mohou přechody front a výkyvy atmosférických podmínek, například kolísání tlaku nebo teploty, vyvolat či zhoršit různé obtíže.. >> detail
Latinský ženský termín odvozený od formica, v medicíně označuje tzv. formikaci, tedy nepříjemný mravenčivý pocit na kůži, jako by po ní něco lezlo nebo jemně píchalo, jde o typ parestézie často související s podrážděním či poruchou nervů.. >> detail
(círk.) V pravoslavné tradici jde o obecné označení pro duchovního s biskupským svěcením, tedy člena nejvyšší vrstvy církevní správy od biskupa výše, například arcibiskupa či patriarchu. Takový hierarcha obvykle stojí v čele eparchie a dohlíží na život a kázeň kléru.. >> detail
Lékařské označení pro rupturu vazu, tedy porušení jeho souvislosti od částečného natržení až po úplné přetržení, typicky po úrazu nebo náhlém přetížení kloubu. Pojem je odvozen z řečtiny, kde rhexis vyjadřuje roztržení.. >> detail
V mineralogii a petrologii označení pro světlou, drobnozrnnou metamorfovanou horninu s krystalickou stavbou, často s břidličnatou odlučností. Obvykle v ní převládají živce a v běžné mluvě se pro ni někdy používá název bělokámen. Vzniká při vysokém stupni přeměny hornin v hlubších částech zemské kůry.. >> detail
Předsálí nebo vstupní hala v kulturní budově, kde se návštěvníci během pauz shromažďují, posedí a mohou si krátce odpočinout, často i s možností občerstvení nebo využití šatny.. >> detail
Oftalmologická pomůcka pro vyšetření rozsahu zorného pole oka, konstrukčně blízká perimetru, využívá se při hledání a sledování poruch periferního vidění. Pojmenování je odvozeno z l. campus a z ř. metron.. >> detail
Lev Nikolajevič Tolstoj, proslulý ruský spisovatel, se vedle literatury výrazně věnoval i otázkám výchovy a tomu, jak se člověk učí. Správně vedená škola podle něj stojí na co největší svobodě žáka a na omezení vnějšího donucování, protože přehnaná kázeň může potlačovat přirozenou aktivitu a zvídavost. Jako zásadní vyučovací oporu zdůrazňoval zkušenost učitele, učení skrze prožitek a kontakt s reálnými situacemi, nikoli jen pevné předpisy a mechanické drilování. V mnohém navazoval na myšlenky J. J. Rousseaua a své představy zkoušel i prakticky, když na Jasnaja Poljana organizoval výuku pro venkovské děti, své zkušenosti zveřejňoval v pedagogickém periodiku a připravoval učební texty, například Azbuka. Jeho pedagogické úvahy úzce souvisejí s morálním postojem, v němž odmítal odpovídat na zlo násilím a vybízel k jednoduchosti inspirované raným křesťanstvím, což později inspirovalo i některé nenásilné a humanistické proudy.. >> detail