Nově přidaná cizí slova

Ve filozofii, zejména u Aristotela, označení pro „prvního hybatele“, tedy základní princip nebo prapříčinu, která uvádí skutečnost do pohybu a stojí v pozadí veškerého dění a lidské činnosti, někdy chápanou jako nepohnutý hybatel.;V přeneseném smyslu hlavní hnací síla nebo iniciátor, tedy to či ten, kdo spustí změnu a dá událostem směr a tempo.. >> detail

(odborně) Pojem pro námět námořní bitvy, například v historickém popisu nebo v uměleckém zpracování, a také pro její záměrně naaranžované předvádění na vodě, třeba na jezeře nebo v uměle zřízené vodní nádrži. Jako typ podívané je znám i ze starověkého Říma, kde se podobné „mořské“ souboje inscenovaly pro publikum.. >> detail

V chirurgii označení pro operační obnovu přerušené nebo poškozené šlachy jejím sešitím, aby se znovu spojily její konce a mohla se postupně vrátit funkce. Pojem vychází z latinských slov tendo a sutura a z řeckého tenon.. >> detail

V embryologii jde o vnitřní oddíl somitu z paraxiálního mezodermu. Jeho buňky se mění v mezenchym a přesunují se k chordě a neurální trubici, kde zakládají hlavní části osové kostry, zejména obratle a související struktury trupu.;V oční chirurgii se tím může myslet jemný operační nástroj určený k naříznutí skléry při vytváření vstupu do nitra oka.. >> detail

Hovorově a často i žertovně se říká o někom nebo něčem, co je na pohled hezké, líbivé a působí přitažlivě, typicky třeba o člověku.. >> detail

Řecké aionion označuje něco nepomíjivého, co trvá bez konce a není omezené časem, často ve smyslu věčnosti v náboženských či filozofických textech.. >> detail

Podstatné jméno mužského rodu, odvozené od latinského contexere, tedy proplétat nebo svazovat dohromady, vyjadřuje propojení částí do jednoho celku a širší rámec okolností, v němž věci na sebe navazují a získávají smysl, čili kontext a souvislost.. >> detail

V medicíně a histologii označení pro proces, při němž v organismu vzniká nová tkáň stejného typu jako tkáň původní, tedy se srovnatelnou stavbou i funkcí. Jde typicky o regenerační nebo reparační růst vycházející z buněk dané tkáňové linie, na rozdíl od situací, kdy se tvoří tkáň odlišná. Etymologicky souvisí s ř. homoios, tedy „podobný“ nebo „stejný“.. >> detail

entis, z l. occludere, označuje něco, co uzavírá nebo zamezuje průchodu, typicky takovou část či útvar, který překrývá otvor a může jej i částečně ucpat.. >> detail

souhrnné označení pro koncovou část tlustého střeva, zahrnující tračník i konečník, kde se mimo jiné vstřebává voda a formuje stolice. >> detail