Nově přidaná cizí slova

Bilokalita (z lat. bi- „dva“ a localitas „místo“, též bilokace) je údajný jev, popisovaný hlavně v náboženské tradici jako zázrak nebo charisma, při němž je tentýž člověk v témže čase vnímatelně přítomen na dvou různých místech. Svědci obvykle uvádějí, že „druhá“ přítomnost mluví, jedná, někdy se jí lze dotknout nebo po ní zůstávají stopy, zatímco osoba je současně pozorována i na svém obvyklém místě. Na rozdíl od teleportace nejde o přesun, ale o souběžnou přítomnost či zdvojení. V kritickém výkladu se bilokalita vysvětluje omylem, záměnou identity, sugestí, halucinací nebo legendotvorbou, protože spolehlivě kontrolované důkazy jsou vzácné. V publicistice se slovo někdy užívá i metaforicky pro „být na dvou místech“ díky technologiím, například při online účasti na jednání.. >> detail

Bipartismus (z lat. bi- dva a pars strana, též dvoustranický systém) označuje typ stranického a volebního uspořádání, v němž se politická soutěž, parlamentní reprezentace a tvorba vlád dlouhodobě soustřeďují do dvou dominantních politických stran nebo bloků. Tyto subjekty mají reálnou šanci vítězit ve volbách a střídat se u moci, zatímco menší strany zůstávají trvale slabé, působí jen regionálně nebo fungují jako doplněk koalic. Pro voliče bývá takové uspořádání přehlednější, současně však může znevýhodňovat menšinové proudy a zvyšovat polarizaci. Bipartismus bývá spojován zejména s většinovými volebními pravidly a strategickým hlasováním, které vede voliče k podpoře „menšího zla“ a vytlačuje třetí síly, i když právně mohou soutěžit. Klasickými příklady jsou USA a historicky také Spojené království, v pracovněprávním kontextu znamená bipartismus bipartitní sociální dialog, tedy vyjednávání mezi dvěma stranami, typicky zaměstnavateli a zaměstnanci, bez přímé účasti státu.. >> detail

biotropie ž. (od řec. bios život a tropos obrat, směr) je odborný termín pro biotropní účinek, tedy schopnost určitého vnějšího faktoru působit na živé organismy a vyvolávat měřitelné fyziologické nebo psychické reakce. Nejčastěji se užívá v biometeorologii a lékařské klimatologii, kde popisuje, jak konkrétní průběh počasí a změny atmosférických podmínek (teplota, vlhkost, tlak, vítr, fronty, ionizace ovzduší) ovlivňují pohodu, výkonnost a zdravotní obtíže lidí. V praxi se objevuje i v biometeorologických předpovědích jako odhad zátěže organismu. Biotropie se hodnotí pomocí biometeorologických indexů a rozlišuje se příznivá, neutrální či nepříznivá biotropie pro citlivé skupiny, např. kardiaky a astmatiky. Nejde o tropismus ve smyslu směrovaného růstu, ale o posouzení dopadu prostředí na organismus.. >> detail

Forma terorismu, při níž pachatelé úmyslně používají, případně jen hrozí použitím biologických agens (patogenních bakterií, virů, hub, parazitů) nebo jejich toxinů k vyvolání nemocí, úmrtí či rozsáhlých hospodářských škod a k šíření strachu. Cílem je donutit stát, instituce nebo veřejnost k politickým, náboženským či ideologickým ústupkům. Útok může zasáhnout lidi, zvířata i plodiny, např. kontaminací potravin a vody, rozptylem aerosolu, sabotážní manipulací v chovech či zneužitím nakažených vektorů. Pro bioterorismus je typická obtížná včasná detekce, zpoždění dané inkubační dobou, komplikované vyšetřování zdroje a potřeba koordinace zdravotnictví, bezpečnostních složek a laboratorní diagnostiky. Na rozdíl od biologické války nejde o oficiální státní vedení ozbrojeného konfliktu.. >> detail

Biosyntéza (z řec. bios život a synthesis složení) je soubor enzymově řízených anabolických reakcí, jimiž živé buňky vytvářejí složité organické látky z jednodušších prekurzorů. Probíhá v navazujících metabolických drahách v cytoplazmě či organelách, je geneticky regulována a obvykle vyžaduje dodávku energie a redukční síly, typicky ve formě ATP a NADPH. V organismu tvoří protiváhu katabolismu a využívá stavební jednotky vzniklé rozkladem živin, například acetyl‑CoA, cukerné fosfáty nebo aminokyseliny. Na rozdíl od čistě chemické syntézy je vysoce selektivní a probíhá za mírných podmínek, což umožňuje přesné řízení struktury produktu. Patří sem biosyntéza bílkovin, nukleových kyselin, lipidů i sekundárních metabolitů, například alkaloidů nebo antibiotik, a pojem se uplatňuje také v biotechnologii při návrhu produkčních kmenů.. >> detail

Biosofie (z řec. bios „život“ a sophia „moudrost“) je řidčeji užívaný název pro filozofické uvažování o životě a o živých organismech, často v návaznosti na moderní biologii. Zahrnuje pojmovou a metodologickou analýzu základních biologických pojmů, jako jsou organismus, funkce, adaptace, informace, dědičnost, evoluce či ekosystém, a ptá se, jaké typy vysvětlení v biologii používáme, co odlišuje živé od neživého a zda mají biologické procesy nějakou vnitřní finalitu. V praxi se překrývá s oblastí filozofie biologie a může mít i normativní přesahy k bioetice a environmentální etice. Nejde o pevně vymezenou disciplínu a význam se může lišit podle autora. Mimo akademii se někdy užívá volně pro holistické nebo spirituální „učení o životě“, což není terminologicky ustálené.. >> detail

Bioremediace (z angl. bioremediation, též biologická remediace nebo biologická sanace) je soubor postupů k odstraňování nebo zneškodňování znečištění prostředí pomocí živých organismů (zejména bakterií, hub, řas a rostlin) či jejich enzymů. Kontaminanty se biologicky rozkládají, oxidují či redukují, přeměňují na méně toxické produkty nebo se z prostředí vyvazují a koncentrují (biosorpce, bioakumulace). Metoda se používá u půd, sedimentů, odpadních i podzemních vod, například při úniku ropných látek, pesticidů nebo chlorovaných rozpouštědel. U těžkých kovů se obvykle neuplatní rozklad, ale spíše jejich imobilizace nebo odtěžení biomasy. Bioremediace může probíhat in situ na místě, nebo ex situ po vytěžení materiálu. Úspěch závisí na podmínkách jako přístup kyslíku, živin, teplota a pH, proto se proces podporuje biostimulací či bioaugmentací a vyžaduje průběžný monitoring.. >> detail

Biomechatronika (z řec. bios život a mechatronika) je interdisciplinární obor na pomezí biomechaniky, biologie, robotiky, elektroniky a teorie řízení, který vyvíjí technické systémy schopné bezpečně a přirozeně spolupracovat s živým organismem, nejčastěji s člověkem. Patří sem aktivní protézy a ortézy, exoskeletony, rehabilitační roboty, implantabilní přístroje i chytré senzory a rozhraní snímající svalové nebo nervové signály (např. EMG) a převádějící je na řízení aktuátorů v uzavřené regulační smyčce. Obor spojuje modelování pohybového aparátu, zpracování signálů, adaptivní regulaci, návrh materiálů, ergonomii a klinické ověřování, přičemž klade důraz na bezpečnost, normy a etické aspekty. Uplatňuje se hlavně v medicíně a asistivních technologiích, ale i v robotice inspirované přírodou.. >> detail

biologizace (z řec. bios život), postup, interpretace nebo odborná tendence, kdy se složité jevy vysvětlují a hodnotí především prostřednictvím biologie, genetiky či fyziologie a jiné roviny, např. sociální, kulturní, ekonomická nebo historická, se zjednodušují. Ve společenských vědách se termín užívá často kriticky pro redukcionismus a naturalizaci, například když se nerovnosti, agresivita nebo role pohlaví vykládají jako „přirozené“ a téměř neměnné danosti. V medicíně a psychologii může označovat posun k biomarkerům a farmakologickým vysvětlením na úkor psychosociálních souvislostí. V technice a ekologii znamená i zavádění biologických procesů do technologie, např. využití mikroorganismů při čištění odpadních vod či obnově půdy. Souvisí s pojmy biologismus, determinismus a naturalizace.. >> detail

Biogeosféra (z řec. bio- život, geo- Země a sféra) je termín geověd a ekologie označující integrovanou „sféru života“ společně s tou částí neživého prostředí, s níž je život funkčně spjat. Zahrnuje organismy a jejich společenstva, půdy, povrchové vrstvy hornin, vodní prostředí i nejnižší vrstvy atmosféry, které jsou biosférou měněny a zároveň ji podmiňují. Pojem zdůrazňuje biogeochemické cykly a vazby mezi biologickými procesy a geologickým oběhem látek, například tvorbu půd, zvětrávání, ukládání sedimentů či regulaci klimatu. Hranice biogeosféry jsou neostré a mění se v čase i prostoru, proto se výraz uplatňuje při popisu krajinných a globálních změn včetně vlivu člověka. V praxi se používá při hodnocení stavu krajiny, ekologické stability a udržitelného hospodaření se zdroji, protože zahrnuje i člověkem přetvořené ekosystémy.. >> detail