Nově přidaná cizí slova

u samého vchodu do pekla, přeneseně na pokraji zkázy. >> detail

Knižně (z francouzštiny): v čele, na předním místě.. >> detail

k předem určenému datu, ke konkrétnímu dni. >> detail

převodem na bankovní konto, na úkor někoho (na jeho vrub). >> detail

Afrón je řídce užívané, knižní označení převzaté z řečtiny, kterým se v biblistice, teologii nebo filozofických textech přepisuje řecké ἄφρων (aphrón). Označuje člověka bez rozumu nebo bez rozvahy, pošetilce či hlupáka, případně „nemoudrého“ jedince, který jedná bez přemýšlení a úsudku. Slovo je odvozeno od záporu a- a kořene phrēn ve významu mysl. V českých výkladech se často uvádí u novozákonních míst, kde se překládá jako blázen, nerozumný nebo pošetilý, a někdy zůstává jen jako citovaný řecký termín.. >> detail

příd. jméno (výsl. eidžistický), z angl. ageist, od ageism „ageismus“: označuje výrok, postoj, jednání, pravidlo nebo instituci, které jsou založeny na stereotypních představách o věku a mohou vést k nerovnému zacházení s lidmi jen proto, že patří do určité věkové skupiny, typicky proto, že jsou považováni za „příliš staré“ nebo „příliš mladé“. Nejde o neutrální popis věkových rozdílů, ale o hodnotící a znevýhodňující rámec, někdy skrytý v humoru, „dobré radě“ či organizačních procesech. Ageistické může být například automatické odmítání starších uchazečů o práci, paternalistické oslovování seniorů, bagatelizování kompetencí mladých lidí nebo mediální obraz, který stárnutí líčí jen jako úpadek. Užívá se v sociologii, psychologii, gerontologii, personalistice i v debatách o etice a lidských právech.. >> detail

Afereze (z řec. aphairesis, odnětí) je odborný termín užívaný hlavně v jazykovědě a v medicíně. V lingvistice označuje hláskovou změnu, při níž se na začátku slova vypustí jedna hláska nebo slabika. Může jít o jev vzniklý v historickém vývoji jazyka i o zkracování v živé, zejména rychlé či nespisovné mluvě. Výsledkem je kratší podoba slova, často jen hovorová varianta (sem místo jsem), někdy však forma, která se může časem rozšířit a ustálit. V češtině bývá častá ztráta úvodního j u tvarů jsem, jsme nebo jdu. Afereze se řadí mezi tzv. elize, spolu se synkopou a apokopou, opakem je prothese. V medicíně se častěji píše aferéza a jde o mimotělní metodu, kdy se odebraná krev přístrojově rozdělí na složky, vybraná složka se odstraní nebo odebere k darování a zbytek se vrací do oběhu, typicky při plazmaferéze nebo trombocytaferéze.. >> detail

aeternum vale (lat.) doslova „buď zdráv navěky“, volně „sbohem navždy“. Ustálená latinská rozlučková formule vyjadřující definitivní odloučení, často v souvislosti se smrtí, odchodem do vyhnanství, koncem vztahu nebo symbolickým uzavřením určité etapy. Je složena z příslovce aeternum „navěky“ a z tvaru vale, což je rozkazovací způsob slovesa valere „být zdráv“, v latině užívaný jako pozdrav i rozloučení. V klasické literatuře se objevuje například u Ovidia (Tristia) a později i na epitafech. V češtině funguje jako citát, obvykle se nemění, často se píše kurzívou a může stát samostatně na konci textu. Bývá uváděno i s vykřičníkem a může sloužit jako titul básně či kapitoly. Stylově je knižní až patetické, někdy i ironické. Přibližná výslovnost [aetérnum vále]. Nezaměňovat s ave atque vale.. >> detail

Aerifikace (z řeč. aḗr, vzduch, a z lat. facere, činit) je cílené provzdušňování, tedy přivádění vzduchu nebo čistého kyslíku do kapaliny, suspenze či pórovitého materiálu tak, aby se zvýšila koncentrace rozpuštěného O2 a vznikly aerobní podmínky. Používá se hlavně ve vodním hospodářství a biotechnologiích, např. v aktivačních nádržích čistíren odpadních vod, při úpravě pitné vody, v akvakultuře nebo při fermentacích, kde podporuje činnost aerobních mikroorganismů, nitrifikaci a oxidaci redukovaných sloučenin, současně může odstraňovat CO2, sirovodík a pachy odvětráním. Provádí se například jemnobublinnými difuzory, povrchovými aerátory nebo intenzivním mícháním. V pedologii se termín užívá i pro zlepšení výměny plynů v půdě. Blízké výrazy jsou aerace, provzdušnění a okysličování.. >> detail

Aengus [éngus] je irské mužské vlastní jméno a zároveň jméno významné postavy irské mytologie, uváděné též jako Óengus, Aengus Óg nebo Aengus mac Óg. Přízvisko Óg znamená „mladý“ a vystihuje jeho roli božstva mládí, lásky, krásy a básnického vnuknutí v okruhu Tuatha Dé Danann. Podle tradice je Aengus synem Dagdy a bohyně Boann a jeho sídlo se klade do Brú na Bóinne (Newgrange), kde je spojován se sny, hudbou a proměnami. V pověsti Aisling Óenguso se mu ve snu zjeví Caer Ibormeith a následné hledání vyústí v proměnu v labuť. Etymologie se vykládá ze staroirského óen „jediný“ a gus „síla, energie“. V češtině se jméno používá hlavně v keltských studiích a v překladech mýtů, objevuje se i v názvech moderních literárních a hudebních děl, okrajově také jako křestní jméno, příbuzné formě Angus, a obvykle se skloňuje podle vzoru pán.. >> detail