Nově přidaná cizí slova

Aerotaxe (biologie) je druh taxe, tedy orientovaného pohybu, při němž se pohyblivá buňka nebo organismus řídí podle gradientu kyslíku, případně podle dostupnosti vzduchu v prostředí. Patří mezi chemotaxe, protože signálem je chemická látka O2, kterou receptorový systém vyhodnocuje nepřímo přes změny metabolické aktivity. Výsledkem je změna rychlosti a směru pohybu, například úpravou práce bičíků u bakterií. Rozlišuje se pozitivní aerotaxe, směřování k vyšší koncentraci kyslíku, a negativní aerotaxe, únik z příliš okysličených zón. Je důležitá pro vyhledávání optimálních podmínek u aerobů i mikroaerofilů a pro prostorové uspořádání populací v půdě, vodě nebo biofilmech. V experimentu se hodnotí třeba v mikrofluidních testech, kde vzniká stabilní kyslíkový gradient. Z řec. aeros vzduch a taxis uspořádání, přesun.. >> detail

Aeropauza (též aeropause) je termín v planetární fyzice a aeronomii označující přechodovou oblast tvořící praktickou horní hranici atmosféry tělesa. V aeropauze je plyn už tak řídký, že průměrná dráha částic mezi srážkami je srovnatelná s typickou výškou, na níž hustota klesá, a proudění přechází z tekutinového režimu na pohyb jednotlivých částic po balistických drahách. Z hlediska kosmonautiky to znamená, že aerodynamické síly a brzdění o vzduch rychle slábnou. Od této úrovně mohou atomy a molekuly snadněji unikat do prostoru a atmosféra se mísí s plazmatem slunečního větru. Poloha aeropauzy se mění se sluneční aktivitou, teplotou horní atmosféry i magnetickým polem a u Země se obvykle klade do výšek řádově stovek kilometrů. Pojem je tvořen analogicky k výrazům typu heliopauza a je blízký exobázi, s níž se někdy ztotožňuje.. >> detail

Aerátor (z lat. aer, vzduch, česky provzdušňovač) je zařízení nebo nástroj určený k aeraci, tedy k přivádění a jemnému rozptylu vzduchu či kyslíku do kapaliny nebo půdy a k jejich promíchání. Uplatňuje se v čističkách odpadních vod, rybníkářství, akvaristice, průmyslových nádržích i v potravinářství, kde zvyšuje okysličení, omezuje zápach, podporuje biologické procesy a může napomáhat odplynění. Důležitými parametry bývají průtok vzduchu, velikost bublin, příkon, hlučnost a odolnost vůči zanášení. Konstrukčně může mít podobu mechanického míchadla s rotorem, dmychadla s difuzory, injektoru s Venturiho tryskou nebo perforovaného válce. V sanitární technice se jako aerátor označuje také vložka na výtoku vodovodní baterie, která přisává vzduch do proudu, tvaruje paprsek a často snižuje spotřebu vody. V běžné praxi se tomuto dílu často říká perlátor.. >> detail

AED [ej-í-dí] zkratka z angl. Automated External Defibrillator, česky automatizovaný externí defibrilátor. Přenosný zdravotnický přístroj pro první pomoc při náhlé zástavě oběhu. Po nalepení elektrod na hrudník sám analyzuje srdeční rytmus, vyhodnotí, zda je defibrilační výboj vhodný, a pomocí hlasových či obrazových pokynů vede zachránce krok za krokem, včetně upozornění na bezpečný odstup před výbojem a pokračování kardiopulmonální resuscitace (KPR). Je navržen tak, aby výboj nepovolil, pokud není indikovaný, a u mnoha modelů lze zvolit režim pro dospělého nebo dítě. Díky standardizovanému postupu umožňuje rychlé použití i laikům a bývá dostupný na veřejných místech v rámci programů veřejných defibrilátorů, též mezinárodní kód měny ISO 4217 pro dirham Spojených arabských emirátů, užívaný v bankovnictví, obchodě a směnných kurzech.. >> detail

Ádžňa (sanskrt ājñā, doslova příkaz nebo vědění) je v hinduistické a buddhistické tantrické tradici označení pro čelní energetické centrum, obvykle šestou čakru v rozšířeném systému sedmi čaker. Umísťuje se do oblasti mezi obočím a bývá spojována s představou třetího oka, tedy s vnitřním zrakem, intuicí, schopností rozlišovat a integrovat poznání. V ikonografii se popisuje jako lotos se dvěma lístky a v praxi jógy se s ní pracuje soustředěním pozornosti, meditací, vizualizacemi či mantrou Óm. V některých moderních výkladech se pojí s indigovou barvou a symbolikou světla, nejde však o anatomicky prokazatelný orgán. V češtině se setkáme také s přepisy ajna, ádžňá a se spojením ádžňa čakra.. >> detail

Adoptování (z lat. adoptare, přijmout za svého, od ad- k a optare volit) je dějové podstatné jméno od slovesa adoptovat. 1) V právu označuje proces vedoucí k osvojení dítěte, zpravidla po období přípravy a předadopční péče, který končí rozhodnutím soudu a zakládá mezi osvojitelem a dítětem trvalý vztah obdobný biologickému rodičovství, včetně rodičovské odpovědnosti, příbuzenských vazeb a vyživovací povinnosti, zatímco práva původních rodičů se ve stanoveném rozsahu ruší, přičemž české zákony dávají přednost označení osvojení, 2) V přeneseném smyslu znamená přijetí či převzetí něčeho za vlastní, například adoptování inovace, standardu, politického opatření nebo zvířete z útulku, často s důrazem na zavedení do praxe, přizpůsobení se a převzetí odpovědnosti za další péči či provoz.. >> detail

Psychologické označení pro nadměrnou a často úzkostnou posedlost ideálem dokonale svalnatého a „bezchybného“ těla, typicky u mužů. Člověk se vnímá jako málo vypracovaný i při objektivní svalnatosti, proto opakovaně kontroluje vzhled, porovnává se s ostatními, přehnaně posiluje, drží rigidní dietu a může nadužívat doplňky stravy či anabolické steroidy. Pojem se užívá v klinické i populární literatuře jako zastřešující popis jevů blízkých tělesné dysmorfické poruše, zejména její podobě zvané svalová dysmorfie neboli bigorexie. Název odkazuje na mytického Adonise a na společenské normy krásy, nejde však o samostatnou diagnózu. Důsledkem mohou být zranění, zdravotní komplikace, sociální stažení, poruchy nálady i zhoršení školy či práce. Pomáhá psychoterapie, úprava tréninkových návyků a práce se sebehodnocením i s tlakem médií a fitness kultury.. >> detail

Achlorhydrie (z řec. a- bez a chlorhydria, tedy kyselost žaludeční šťávy) je lékařský termín pro stav, kdy v žaludeční šťávě chybí měřitelná kyselina chlorovodíková a pH zůstává vysoké i po stimulaci sekrece. Na rozdíl od hypochlorhydrie nejde jen o snížení, ale o prakticky nulovou tvorbu kyseliny parietálními buňkami. Nejčastěji provází autoimunitní atrofickou gastritidu a perniciózní anémii, může vzniknout po resekci žaludku nebo u pokročilého chronického zánětu či nádoru. Důsledkem bývá dyspepsie, horší trávení bílkovin, snížené vstřebávání železa a vitaminu B12, vyšší náchylnost k infekcím a bakteriálnímu přerůstání. Diagnostika využívá měření intragastrického pH, endoskopii s biopsií a posouzení laboratorních deficitů. Léčba je zaměřena na vyvolávající příčinu a substituci chybějících živin.. >> detail

Zymogen (též proenzym) je neaktivní nebo jen slabě aktivní bílkovinný prekurzor enzymu, který se v buňce syntetizuje, skladuje nebo vylučuje v bezpečné formě a teprve po specifickém signálu se přemění na plně katalyticky účinný enzym. Aktivace zymogenu nejčastěji probíhá proteolytickým štěpením, kdy se odštěpí inhibiční propeptid a změní se konformace aktivního místa, takže se zpřístupní substrátu. Spuštění může zajišťovat jiná proteáza (kaskáda), změna pH, vazba iontů nebo autoproteolýza. Zymogeny chrání tkáně před předčasným štěpením bílkovin, typicky v trávicím traktu a v systému srážení krve, a umožňují prudké zesílení reakce po aktivaci. Příklady jsou pepsinogen, trypsinogen, chymotrypsinogen či protrombin. V medicíně se sleduje, zda se zymogeny neaktivují dříve, než mají, například ve slinivce.. >> detail

Zygotene (též zygotén) je fáze profáze I meiózy, která navazuje na leptotene a předchází pachytene. Charakteristická je počínající synapse, tedy vyhledávání a přikládání homologních chromozomů k sobě podél jejich délky, čímž se zakládají bivalenty. Chromozomy dále kondenzují a v mnoha organismech se jejich telomery shlukují na jaderném obalu do tzv. bouquetu, což párování usnadňuje. Mezi homologními chromozomy se sestavuje synaptonemální komplex, bílkovinná struktura připomínající zip, která stabilizuje párování a vytváří prostorové uspořádání nutné pro správnou rekombinaci. Probíhá zpracování záměrných dvouřetězcových zlomů DNA a připravují se místa pro crossing-over, jehož výsledky jsou zřetelné v pachytene. Poruchy zygotene mohou vést k chybné segregaci chromozomů a aneuploidiím. Termín je z řec. zygon „jho, spojení“ a tainia „pás, nit“ a užívá se v cytogenetice a reprodukční biologii.. >> detail