Nově přidaná cizí slova

biotropie ž. (od řec. bios život a tropos obrat, směr) je odborný termín pro biotropní účinek, tedy schopnost určitého vnějšího faktoru působit na živé organismy a vyvolávat měřitelné fyziologické nebo psychické reakce. Nejčastěji se užívá v biometeorologii a lékařské klimatologii, kde popisuje, jak konkrétní průběh počasí a změny atmosférických podmínek (teplota, vlhkost, tlak, vítr, fronty, ionizace ovzduší) ovlivňují pohodu, výkonnost a zdravotní obtíže lidí. V praxi se objevuje i v biometeorologických předpovědích jako odhad zátěže organismu. Biotropie se hodnotí pomocí biometeorologických indexů a rozlišuje se příznivá, neutrální či nepříznivá biotropie pro citlivé skupiny, např. kardiaky a astmatiky. Nejde o tropismus ve smyslu směrovaného růstu, ale o posouzení dopadu prostředí na organismus.. >> detail

Forma terorismu, při níž pachatelé úmyslně používají, případně jen hrozí použitím biologických agens (patogenních bakterií, virů, hub, parazitů) nebo jejich toxinů k vyvolání nemocí, úmrtí či rozsáhlých hospodářských škod a k šíření strachu. Cílem je donutit stát, instituce nebo veřejnost k politickým, náboženským či ideologickým ústupkům. Útok může zasáhnout lidi, zvířata i plodiny, např. kontaminací potravin a vody, rozptylem aerosolu, sabotážní manipulací v chovech či zneužitím nakažených vektorů. Pro bioterorismus je typická obtížná včasná detekce, zpoždění dané inkubační dobou, komplikované vyšetřování zdroje a potřeba koordinace zdravotnictví, bezpečnostních složek a laboratorní diagnostiky. Na rozdíl od biologické války nejde o oficiální státní vedení ozbrojeného konfliktu.. >> detail

Biosyntéza (z řec. bios život a synthesis složení) je soubor enzymově řízených anabolických reakcí, jimiž živé buňky vytvářejí složité organické látky z jednodušších prekurzorů. Probíhá v navazujících metabolických drahách v cytoplazmě či organelách, je geneticky regulována a obvykle vyžaduje dodávku energie a redukční síly, typicky ve formě ATP a NADPH. V organismu tvoří protiváhu katabolismu a využívá stavební jednotky vzniklé rozkladem živin, například acetyl‑CoA, cukerné fosfáty nebo aminokyseliny. Na rozdíl od čistě chemické syntézy je vysoce selektivní a probíhá za mírných podmínek, což umožňuje přesné řízení struktury produktu. Patří sem biosyntéza bílkovin, nukleových kyselin, lipidů i sekundárních metabolitů, například alkaloidů nebo antibiotik, a pojem se uplatňuje také v biotechnologii při návrhu produkčních kmenů.. >> detail

Biosofie (z řec. bios „život“ a sophia „moudrost“) je řidčeji užívaný název pro filozofické uvažování o životě a o živých organismech, často v návaznosti na moderní biologii. Zahrnuje pojmovou a metodologickou analýzu základních biologických pojmů, jako jsou organismus, funkce, adaptace, informace, dědičnost, evoluce či ekosystém, a ptá se, jaké typy vysvětlení v biologii používáme, co odlišuje živé od neživého a zda mají biologické procesy nějakou vnitřní finalitu. V praxi se překrývá s oblastí filozofie biologie a může mít i normativní přesahy k bioetice a environmentální etice. Nejde o pevně vymezenou disciplínu a význam se může lišit podle autora. Mimo akademii se někdy užívá volně pro holistické nebo spirituální „učení o životě“, což není terminologicky ustálené.. >> detail

Bioremediace (z angl. bioremediation, též biologická remediace nebo biologická sanace) je soubor postupů k odstraňování nebo zneškodňování znečištění prostředí pomocí živých organismů (zejména bakterií, hub, řas a rostlin) či jejich enzymů. Kontaminanty se biologicky rozkládají, oxidují či redukují, přeměňují na méně toxické produkty nebo se z prostředí vyvazují a koncentrují (biosorpce, bioakumulace). Metoda se používá u půd, sedimentů, odpadních i podzemních vod, například při úniku ropných látek, pesticidů nebo chlorovaných rozpouštědel. U těžkých kovů se obvykle neuplatní rozklad, ale spíše jejich imobilizace nebo odtěžení biomasy. Bioremediace může probíhat in situ na místě, nebo ex situ po vytěžení materiálu. Úspěch závisí na podmínkách jako přístup kyslíku, živin, teplota a pH, proto se proces podporuje biostimulací či bioaugmentací a vyžaduje průběžný monitoring.. >> detail

Biomechatronika (z řec. bios život a mechatronika) je interdisciplinární obor na pomezí biomechaniky, biologie, robotiky, elektroniky a teorie řízení, který vyvíjí technické systémy schopné bezpečně a přirozeně spolupracovat s živým organismem, nejčastěji s člověkem. Patří sem aktivní protézy a ortézy, exoskeletony, rehabilitační roboty, implantabilní přístroje i chytré senzory a rozhraní snímající svalové nebo nervové signály (např. EMG) a převádějící je na řízení aktuátorů v uzavřené regulační smyčce. Obor spojuje modelování pohybového aparátu, zpracování signálů, adaptivní regulaci, návrh materiálů, ergonomii a klinické ověřování, přičemž klade důraz na bezpečnost, normy a etické aspekty. Uplatňuje se hlavně v medicíně a asistivních technologiích, ale i v robotice inspirované přírodou.. >> detail

biologizace (z řec. bios život), postup, interpretace nebo odborná tendence, kdy se složité jevy vysvětlují a hodnotí především prostřednictvím biologie, genetiky či fyziologie a jiné roviny, např. sociální, kulturní, ekonomická nebo historická, se zjednodušují. Ve společenských vědách se termín užívá často kriticky pro redukcionismus a naturalizaci, například když se nerovnosti, agresivita nebo role pohlaví vykládají jako „přirozené“ a téměř neměnné danosti. V medicíně a psychologii může označovat posun k biomarkerům a farmakologickým vysvětlením na úkor psychosociálních souvislostí. V technice a ekologii znamená i zavádění biologických procesů do technologie, např. využití mikroorganismů při čištění odpadních vod či obnově půdy. Souvisí s pojmy biologismus, determinismus a naturalizace.. >> detail

Biogeosféra (z řec. bio- život, geo- Země a sféra) je termín geověd a ekologie označující integrovanou „sféru života“ společně s tou částí neživého prostředí, s níž je život funkčně spjat. Zahrnuje organismy a jejich společenstva, půdy, povrchové vrstvy hornin, vodní prostředí i nejnižší vrstvy atmosféry, které jsou biosférou měněny a zároveň ji podmiňují. Pojem zdůrazňuje biogeochemické cykly a vazby mezi biologickými procesy a geologickým oběhem látek, například tvorbu půd, zvětrávání, ukládání sedimentů či regulaci klimatu. Hranice biogeosféry jsou neostré a mění se v čase i prostoru, proto se výraz uplatňuje při popisu krajinných a globálních změn včetně vlivu člověka. V praxi se používá při hodnocení stavu krajiny, ekologické stability a udržitelného hospodaření se zdroji, protože zahrnuje i člověkem přetvořené ekosystémy.. >> detail

Biogeografie (z řec. bios život a geó země, grafé popis) je meziobor na pomezí biologie a geografie, který zkoumá, jak jsou druhy, populace a ekosystémy rozmístěny v prostoru a čase a jaké procesy toto rozmístění utvářejí. Popisuje areály druhů, biomy, endemismus či ostrovní fauny a rekonstruuje jejich změny v geologickém vývoji. Rozlišuje ekologickou biogeografii, jež klade důraz na současné prostředí, a historickou biogeografii, která sleduje vliv evoluce a dějin Země. Hodnotí klima, reliéf, půdy, bariéry šíření, deskovou tektoniku, migrace, kolonizace a vymírání i lidské zásahy. Opírá se o mapování, databáze výskytů, fosilní a genetická data a modely distribuce druhů. Výsledky biogeografie se využívají v ochraně přírody, plánování chráněných území a hodnocení dopadů invazních druhů a změny klimatu.. >> detail

Zurvan (z avest. a středoírán. zurvan „čas“) označuje v íránských náboženských tradicích pojem času, a v některých pozdních zoroastrijských směrech také jeho personifikaci. V klasické avestě jde spíše o abstraktní „čas“ či „dobu“, teprve pozdější teologie v prostředí sásánovského Íránu z něj mohla učinit prvotní princip, někdy uctívaný jako nejvyšší božstvo. V tzv. zurvanismu je Zurvan chápán jako bezpočátečný, všeobjímající Čas, který na základě přísahy či oběti zplodil dvojčata Ahuru Mazdu (Ohrmazda) a Angru Mainjua (Ahrimana), čímž se vysvětluje původ dobra a zla i napětí mezi osudem a svobodnou volbou. Některé prameny rozlišují „nekonečný čas“ a „čas omezený“, jenž vymezuje trvání světa. Termín se dnes užívá hlavně v religionistice a dějinách starověkého Íránu.. >> detail