u - výpis slov 471 - 480

právní institut pocházející z římského práva, kdy se vlastnické nebo jiné věcné právo získá tím, že někdo věc po delší čas drží a užívá jako svou, zpravidla v dobré víře a na základě zdánlivě oprávněného titulu. >> detail

nabytí práva na základě dlouhodobého oprávněného užívání . >> detail

běžný a zpravidla očekávaný, tedy takový, jaký se v dané situaci obvykle používá nebo vyskytuje. >> detail

V historickém, především římském právu jde o způsob, kdy člověk získá vlastnické nebo jiné majetkové právo tím, že věc po delší čas nepřerušeně drží a užívá ji jako svou, obvykle v dobré víře a bez sporu s původním vlastníkem. V moderní terminologii se tomu blíží institut vydržení.. >> detail

Způsob uvažování, kdy z podobných rysů dvou situací nebo objektů vyvozujeme, že mezi nimi bude platit i další shoda. Takový závěr má obvykle jen pravděpodobnostní povahu a záleží na tom, zda jsou srovnávané znaky skutečně podstatné.. >> detail

Termín odvozený z lat. uti (používat), který v medicíně označuje pozvolné opotřebení či „rozrušování“ tkáně, kdy dlouhodobý chorobný děj vede k jejímu úbytku.. >> detail

Neoprávněné převzetí moci nebo vlády, často prosazené silou či nátlakem, kdy si někdo přisvojí postavení nebo práva, která mu podle pravidel nenáleží. V právu a politice se tím označuje i situace, kdy je autorita získána mimo zákonný postup.. >> detail

(z lat.) Knižní označení pro nezákonné, zpravidla násilné přisvojení si cizí autority, kdy se někdo bez legitimního nároku ujme vlády nebo úřadu, často silou či nátlakem.. >> detail

Podstatné jméno ženského rodu od lat. usurpare, tedy „užívat“ nebo „přisvojit si“. Vyjadřuje svévolné, zpravidla neoprávněné převzetí cizího práva, moci či majetku a prosazení nároku bez legitimního oprávnění, někdy i za použití nátlaku nebo síly. V právním a politickém kontextu se tím myslí uzurpace, například když někdo uchvátí pravomoci, které mu nenáleží.. >> detail

Pedagog K. D. Ušinský, působící v 19. století, bývá řazen mezi osobnosti, které zásadně ovlivnily ruské školství a položily důležité základy pedagogické a dětské psychologie. Ve svých pracích prosazoval, aby se výchova i vyučování opíraly o poznání dítěte, jeho vývoje a prostředí, a zdůrazňoval význam mateřského jazyka i kulturního kontextu vzdělávání. K jeho známým textům patří například Dětský svět a Rodné slovo, vedle nich také rozsáhlejší úvahy o člověku jako předmětu výchovy.. >> detail