Výraz je etymologicky spjat s urobilinum a urobilin a s řeckým slovem gennan ve významu vytvářet. V medicíně a biochemii označuje urobilinogen, tedy bezbarvý chromogen, který se následně mění na urobilin. Tato sloučenina vzniká při odbourávání žlučových barviv ve střevě a její množství ve stolici nebo moči může napomoci při posuzování stavu jater a průchodnosti žlučových cest.. >> detail
Odborné označení pro urobilinoidy, tedy látky příbuzné urobilinu, které se svou chemickou stavbou nebo vlastnostmi podobají pigmentu urobilin vznikajícímu při odbourávání hemu a podílejícímu se na zbarvení moči. Název je odvozen od urobilinum a z řeckého eidos ve smyslu podoba.. >> detail
V řečtině jde o pojmenování motivu hada, případně draka, který si bere do tlamy a požírá vlastní ocas. Tento obraz vyjadřuje uzavřený kruh a nekonečný koloběh – návrat od konce zpět k počátku, často vykládaný jako symbol věčnosti či věčného života, někdy se uvádí také jako urobor a v jiné transkripci se začátkem „ou-“.. >> detail
Urokéla je lékařské označení odvozené z řec. uron (moč) a kele (výhřez). Jde o stav, kdy se moč při úniku z močových cest dostává do šourku a hromadí se v jeho tkáních, často v souvislosti s poraněním močové trubice.. >> detail
Lékařské označení pro nechtěný únik moči, kdy dochází k močení bez vůle a vědomé kontroly a postižený si situaci často ani neuvědomí. Patří mezi projevy inkontinence a může se vázat například na poruchy nervového řízení močového měchýře nebo se objevit během spánku.. >> detail
Urokrizie je lékařský postup, při němž se k určení diagnózy využívá komplexní rozbor moči. Opírá se o vyhodnocení jejího vzhledu i laboratorních ukazatelů, například chemického složení a vyšetření močového sedimentu, a historicky patřila k běžným podpůrným metodám klinického posuzování. Původ výrazu se spojuje s ř. uron a krinein.. >> detail