u - výpis slov 31 - 40

Universal Character Set je celosvětově standardizovaná znaková sada v mezinárodní normě ISO, která popisuje repertoár znaků a jejich přiřazení ke kódovým bodům. Je navržena tak, aby pokrývala široké spektrum písem i symbolů a byla dlouhodobě sladěná s Unicode, takže odpovídající znaky mají shodné kódy a lze je snadno používat napříč různými platformami.. >> detail

Podle americké lingvistky Rebeky L. Oxfordové (1990) lze strategie učení rozčlenit do šesti základních skupin: kognitivní, metakognitivní, paměťové, kompenzační, sociální a afektivní. Toto členění je možné mírně rozšířit: k metakognitivním postupům přiřadit také automanažerskou rovinu a k afektivní oblasti doplnit ještě strategii volní. Kognitivní strategie představují způsoby, jak člověk aktivně pracuje s informacemi – například je promýšlí, analyzuje a skládá do celků (syntéza), vyvozuje závěry dedukcí i indukcí, zobecňuje, třídí a kategorizuje, vytváří si vlastní termíny a pojmové konstrukty a učivo průběžně shrnuje či sumarizuje. Metakognitivní a automanažerská strategie se vztahují k „řízení“ vlastního učení. Patří sem rozpoznání osobního učebního stylu a individuálních potřeb, rozdělení učebních cílů na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, cílené plánování učení i odpočinku, prevence únavy a vyčerpání včetně plánování relaxace, účelné shromažďování a organizování studijních materiálů, smysluplné využívání literatury a internetu, průběžné monitorování vlastních slabých míst a jejich korigování, sebehodnocení, sebeodměňování a celková evaluace průběhu a výsledků. Paměťové strategie využívají prostředky, které usnadňují ukládání a vybavování poznatků: asociace, mnemotechniky, opakování bezprostředně po naučení, časté opakování až do přeučení, práci s akronymy, rýmy, vizuálními představami, zapojením pohybu a tvorbu pojmových map. Kompenzační strategie pomáhají překlenovat mezery ve znalostech nebo v komunikaci. Zahrnují kompetentní odhadování významu z kontextu, epické formulování (tj. rozvitější vyjadřování), používání synonym a opisů místo chybějícího výrazu, vytváření neologismů, odbočování k vedlejším, ale souvisejícím tématům, a také využívání gest a promyšlených pauz během komunikace. Afektivní a volní strategie se týkají práce s emocemi i se sebekontrolou. Jde o schopnost uvědomovat si vlastní nálady a pocity, rozpoznat zvýšenou psychickou tenzi, trému či úzkost, vyrovnávat se s riziky, udržet pozornost, jednat rozhodně, usilovně, vytrvale a asertivně, udržovat přiměřenou motivaci, aktivně se povzbuzovat, volit vhodné autosugesce a posilovat (optimalizovat) sebedůvěru. Sociální strategie zahrnují učení prostřednictvím kontaktů a spolupráce – například vyhledávání styku s uznávanými odborníky a experty, dovednost požádat pedagoga o objasnění nejasností v průběhu komunikace, umět si říci o pomoc, hodnocení nebo klasifikaci, zkoumat a respektovat kulturní i společenské normy, spolupracovat s vrstevníky či kolegy a společně se připravovat na zkoušky apod. Žáci a studenti by měli být vedeni k tomu, aby zkoušeli různé kognitivní styly a způsoby učení a postupně si vybírali ty, které jim nejlépe vyhovují. Ve škole je zároveň potřeba tyto postupy pravidelně, systematicky rozvíjet a zdokonalovat, aby se učící nakonec s adekvátní sebedůvěrou ujali samostatné zodpovědnosti (responsibility) za vlastní učení a byli méně závislí na vnějším vyučování.. >> detail

sdělování zaměřené na prosazení konkrétního osobního, klamavého a manipulativního cíle, často spočívá v tom, že se informace vytrhují z původních souvislostí a vkládají do odlišných, neodpovídajících významových kontextů. >> detail

Didaktický princip, při němž se výuka k témuž tématu opakovaně vrací v delším časovém horizontu, ale pokaždé na náročnější a lépe promyšlené úrovni. V dalších cyklech se původní učivo zpřesňuje, rozšiřuje o nové souvislosti a ukotvuje se v hlubším porozumění, protože žák už má více předchozích zkušeností a dokáže s poznatky pracovat samostatněji. Tento způsob uspořádání kurikula je typicky spojován s Brunerem a využívá postupné „stavění“ na dříve osvojeném základu.. >> detail

Viz pojem sociální komunikace a interakce.. >> detail

Tradiční strunný drnkací nástroj původem z arabského prostředí, rozšířený hlavně na Blízkém východě. Tvarem i zvukem připomíná loutnu a bývá považován za jeden z jejích historických předchůdců, často se uplatňuje v regionální i klasické arabské hudbě.. >> detail

mandžusko-tunguzský jazyk, jímž hovoří menšinové obyvatelstvo žijící v oblasti dolních toků řek Amur a Ussuri. >> detail

stav, kdy se onemocnění nebo potíže neléčí – tedy neposkytuje se žádná léčba ani terapie. >> detail

Japonský typ nudlí vyráběných hlavně z pšeničné mouky a slané vody, zpravidla silnějšího tvaru a světlé barvy. Často se podávají v vývaru, případně i studené. Od soba se liší tím, že soba bývají jemnější a obvykle z pohanky.. >> detail

UDP (User Datagram Protocol) je transportní protokol sady Internet Protocol Suite, pracující nad IP. Přenáší data jako samostatné datagramy bez navázání spojení, potvrzování příjmu a bez automatického opakování ztracených paketů. Proto neposkytuje záruku doručení, pořadí ani ochranu proti duplicitám, jde o službu typu best effort. Hlavička UDP je velmi krátká, 8 bajtů, a nese zdrojový a cílový port, délku a kontrolní součet. Nabízí tak multiplexování aplikací pomocí portů a základní kontrolu integrity, nikoli však řízení zahlcení. Oproti TCP má menší režii a nižší latenci, proto se používá tam, kde je důležitá rychlost nebo kde si spolehlivost řeší vyšší vrstvy, např. DNS, DHCP, NTP, VoIP, videostreaming, telemetrie, online hry, případně jako nosič pro RTP či QUIC. Specifikace je v RFC 768.. >> detail