Nově přidaná cizí slova

acedia (z řec. akēdía, doslova „nepéče“, „nezájem“) je termín z raně křesťanské askeze a mnišství pro stav duchovní malomyslnosti a otupělosti, kdy člověk ztrácí vnitřní chuť k modlitbě, práci a vztahům, které dříve považoval za dobré. Typické jsou nuda, podrážděnost, neklidné přebíhání mezi činnostmi, odpor k vlastnímu povolání a vyhledávání rozptýlení, aby se nemusel setkat se sebou samým. V češtině se často překládá jako duchovní lenost, apatie nebo sklíčenost, nejde však jen o pohodlnost, může se objevit i u jinak pilného člověka. Evagrios Pontikos ji popsal jako „poledního démona“ a tradice ji řadí mezi hlavní neřesti, z nichž se v západní morálce vyvinul hřích lenosti. V moderních textech se pojem acedia užívá i pro existenciální ztrátu smyslu nebo vyhoření a odlišuje se od klinické deprese, i když se některé projevy mohou překrývat.. >> detail

Sloní pochod je letecký a vojenský termín pro pojíždění většího počtu letadel v těsné koloně, často „nose to tail“, zpravidla těsně před hromadným nebo rychlým startem v krátkých intervalech. Smyslem je nacvičit a zároveň předvést schopnost základny vypravit během krátké doby maximum strojů do vzduchu a otestovat řízení provozu, připravenost posádek i koordinaci pozemního personálu. Pozorovateli připomíná dlouhá řada pojíždějících letadel slony kráčející k napajedlu, odtud i anglické označení elephant walk. Manévr se používá hlavně u vojenského letectva a někdy proběhne i jako cvičné pojíždění bez následného vzletu.. >> detail

Achloroblepsie (též zelená barvoslepost) je odborný, dnes spíše řídký termín z oftalmologie pro poruchu barevného vidění, při níž je výrazně snížena nebo chybí schopnost vnímat a rozlišovat zelenou složku spektra. Zelené odstíny pak splývají s šedí, žlutí či hnědí a mohou se zaměňovat i s červenou. Nejčastěji jde o vrozený stav způsobený chyběním nebo poruchou funkce čípků citlivých na střední vlnové délky, což odpovídá deuteranopii nebo deuteranomálii. Vzácně může být získaná při onemocnění sítnice, zrakového nervu nebo zrakové kůry. Zraková ostrost bývá zachována, obtíže se projeví hlavně tam, kde barva nese informaci, například u dopravních signálů. Diagnostika se opírá o testy barevného vidění a náprava je převážně kompenzační. Název je odvozen z řeckých kořenů a- bez, chloros zelený a blepsis vidění.. >> detail

Achillodynie (též achillodynia) je odborné označení pro bolestivý stav Achillovy šlachy a jejího úponu na patní kost. V běžné praxi se někdy popisuje jednoduše jako bolest Achillovy šlachy. Typicky se objevuje po přetížení při běhu a skocích, po náhlém zvýšení tréninku nebo při nevhodné obuvi. Nejde o jednu přesně vymezenou diagnózu, ale o příznakový soubor, který může souviset s tendinopatií, zánětem paratenonu, burzitidou či entezopatií. Projevuje se bolestí při chůzi a odrazu, ranní ztuhlostí a citlivostí na pohmat, někdy i otokem a ztluštěním šlachy. Diagnóza je převážně klinická, k upřesnění se používá ultrazvuk nebo MRI. Léčba zahrnuje dočasné omezení zátěže, fyzioterapii s excentrickým posilováním, chlazení a ortopedické pomůcky, výjimečně operaci. Slovo je odvozeno z Achilleus a řec. odyné, bolest.. >> detail

achbár (také akhbár, z arab. أَخْبَار‎ aḫbār) označuje „zprávy, novinky“, původně množné číslo ke slovu ḫabar „zpráva“. V češtině jde o odborný arabismus užívaný v orientalistikě, islamologii a mediálních studiích pro arabské zpravodajství, popřípadě pro jednotlivé tradiční zprávy o událostech, osobách či výrocích. V klasické arabské historiografii a literatuře jsou achbár krátká vyprávění nebo hlášení, často anekdotická, která autor skládá do kronik a biografických sbírek a někdy je opatřuje isnádem, tedy řetězcem předavatelů. Výraz se objevuje i v názvech periodik a agentur, například al‑Achbár. V češtině bývá ponecháván nesklonný, případně se skloňuje jako mužský neživotný a užitím termínu se zdůrazňuje arabský kulturní kontext.. >> detail

Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.. >> detail

Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail

lat. práv. ustálené spojení doslova „od zemřelého bez závěti“, označující dědění ze zákona. Užívá se, když zůstavitel zemře bez platné závěti, když je závěť neplatná nebo zrušená, případně když nepostihuje celý majetek (částečná intestace), takže se o zbytku pozůstalosti rozhodne podle zákonných dědických tříd a jejich podílů. V právních textech může vyjadřovat i titul nabytí dědictví, tedy že dědic nabyl majetek na základě zákona, nikoli testamentu. Může se vztahovat i na osoby, které jsou k dědictví takto povolány (heredes ab intestato). Původ má v římském právu, kde se stavěl proti dědění ex testamento, a v této podobě se termín objevuje i v dnešní právní teorii, komparativním právu a někdy v notářské či soudní praxi. V češtině jde o nevýbavnou latinskou frázi, často psanou kurzívou.. >> detail

Latinské ustálené rčení doslova „z nejhlubšího nitra hrudi“ užívané ve významu „z hloubi srdce“, „zcela upřímně“, „z celé duše“. Vychází z klasické latiny (např. u Horatia) a je tvořeno předložkou ab s ablativem, přídavným jménem imus „nejvnitřnější, nejhlubší“ a podstatným jménem pectus „hruď, srdce, nitro“. Spojení zdůrazňuje, že projev, poděkování, přání či omluva pramení z opravdového vnitřního přesvědčení a citového pohnutí, nikoli jen z formální zdvořilosti. V češtině se užívá hlavně v knižních, humanistických a právnických textech, v předmluvách, korespondenci a slavnostních projevech, často jako učený citát ponechaný v latině. Často stojí jako příslovečné určení způsobu u sloves děkovat, prosit, přát či litovat. V mluvě je řidší a působí stylově zvýšeně. Píše se zpravidla kurzivou a zůstává nesklonné.. >> detail

A3V je zkratkové označení užívané v kancelářském tisku, polygrafii, DTP a technické dokumentaci pro formát papíru A3 orientovaný na výšku (portrait). Vychází z řady A podle normy ISO 216, kde má A3 rozměr 297 × 420 mm. Písmeno V se v české praxi vykládá jako „vertikálně“ nebo „na výšku“ a sděluje, že delší strana listu je vedena svisle. Značka se objevuje v názvech šablon, výkresových rámů, nastavení tiskových ovladačů i při exportu do PDF, když je třeba jednoznačně rozlišit A3V od A3 na šířku (často A3S nebo A3L). V mluvené komunikaci se čte „á tři vé“ a funguje jako přívlastkové určení, např. výkres A3V. Nejde o oficiální mezinárodní kód, ale o praktickou interní zkratku, kterou je vhodné v případě potřeby doplnit slovním upřesněním „portrait“, aby nedošlo k záměně orientace mezi různými programy.. >> detail