Zytofobie je vzácně uváděná specifická fobie (úzkostná porucha), při níž člověk prožívá výrazný, dlouhodobý a nepřiměřený strach vyvolaný pivem nebo situacemi, kde je pivo přítomné. Spouštěčem může být pohled na sklenici, vůně, pěna, zvuk čepování, návštěva hospody či představa požití. Typické jsou tělesné příznaky úzkosti (bušení srdce, třes, nevolnost), pocit ztráty kontroly a vyhýbavé chování, které omezuje společenské fungování. Nejde o racionální rozhodnutí nepít ani o obecný strach z alkoholu, ale o fobickou reakci, často navázanou na negativní zkušenost nebo naučené asociace. Termín není samostatnou diagnostickou jednotkou a v praxi se obvykle hodnotí v rámci specifické fobie, případně v souvislosti s traumatem či závislostí v okolí. Léčí se hlavně kognitivně‑behaviorální terapií a postupnou expozicí, někdy i farmakologicky. Předpona zyto‑ je z řeckého zythos, pivo, a přípona ‑fobie z řec. phobos, strach.. >> detail
Žalář (knižní, historizující výraz, nikoli právní termín) je místo určené k věznění, nejčastěji jednotlivá cela či temnice v hradě, klášteře nebo městském vězení, kde byl člověk držen ve vazbě nebo vykonával trest, obvykle v tvrdých a nedůstojných podmínkách. Oproti neutrálním výrazům vězení či věznice zdůrazňuje tmu, vlhko, stísněnost, řetězy a svévoli moci a v současné češtině se užívá hlavně ve stylizovaných textech, dějepisném popisu a publicistice, např. ve spojení uvrhnout do žaláře, skončit v žaláři nebo v obrazu „žalář národů“, přeneseně jakákoli situace či prostředí, které člověka dlouhodobě izoluje, kontroluje a bere mu pocit svobody a důstojnosti, např. totalitní režim, domácí vězení nebo závislost. Slovo je staročeské, odvozené od základu žal ve smyslu strast a přípony -ář, tedy doslova „místo žalu“.. >> detail