z - výpis slov 201 - 210

vnitřní sklon člověka vykonávat konkrétní činnost. >> detail

Subklinický stav zvýšené vnitřní nervozity a psychického napětí, který připomíná neurotické ladění, ale ještě nenaplňuje obraz neurózy. Projevuje se hlavně trémou a nejistotou, zejména v sociálních situacích, zvýšenou úzkostností a emoční nestabilitou, někdy i plačtivostí nebo onychophagie. Často se přidávají tělesné stesky typu bolesti či tlaku hlavy a zažívací dyskomfort, i když lékařská vyšetření obvykle neprokážou organickou příčinu.. >> detail

"první část složených slov mající význam 1. pár, dvojice; 2. spojení, spojování, splývání" . >> detail

Anatomický termín odvozený z os zygomaticum a os temporale. Používá se pro popis útvarů nebo vztahů mezi lícní kostí a spánkovou kostí, nejčastěji v oblasti jejich vzájemného kontaktu, například v okolí jařmového oblouku.. >> detail

zygomaticus (lat.) anatomický termín ve významu lícní, jařmový, tedy vztahující se k jařmové kosti (os zygomaticum) a k oblasti lícního oblouku. Pochází z řec. zygoma, jařmo, označení pro kostěný výběžek tvořící kostěný „most“ mezi očnicí a horní čelistí. V mezinárodní latinské nomenklatuře se užívá jako přídavné jméno v názvech struktur v této krajině, např. ramus zygomaticus nervi facialis nebo foramen zygomaticum, a běžně se objevuje v popisech anatomie hlavy. Nejčastěji se s ním setkáme u mimických svalů musculus zygomaticus major a minor, které zvedají koutek úst a podílejí se na úsměvu. V klinické praxi se zygomaticus někdy používá i zkráceně jako označení těchto svalů při EMG, rehabilitaci po obrně nebo při plánování injekcí botulotoxinu. Českým ekvivalentem je přídavné jméno zygomatický.. >> detail

Zygomorfie (dvoustranná, bilaterální souměrnost, též monosymetrie) je typ morfologické symetrie, při němž existuje jen jedna rovina, která dělí organismus nebo jeho část na dvě zrcadlově shodné poloviny. V botanice se termín vztahuje hlavně na květy: koruna či okvětí je diferencováno na „horní“ a „dolní“ stranu a květ lze rozdělit na dvě stejné části pouze v jedné rovině, často podél osy květní stopky (např. bobovité, hluchavkovité, orchideje). Zygomorfie omezuje přístup opylovačů a usměrňuje jejich kontakt s prašníky a bliznou, takže bývá evoluční adaptací i užitečným znakem v systematice rostlin. Často je spojena s nestejnou velikostí nebo srůstem okvětních lístků a se vznikem „pysku“ či ostruhy. Protikladem je aktinomorfie neboli radiální souměrnost s více rovinami. Z řec. zygon „jho“ a morphé „tvar“.. >> detail

oplozené vajíčko živočichů nebo oplozená vaječná buňka rostlin obsahující diploidní počet chromozomů . >> detail

Zygotene (též zygotén) je fáze profáze I meiózy, která navazuje na leptotene a předchází pachytene. Charakteristická je počínající synapse, tedy vyhledávání a přikládání homologních chromozomů k sobě podél jejich délky, čímž se zakládají bivalenty. Chromozomy dále kondenzují a v mnoha organismech se jejich telomery shlukují na jaderném obalu do tzv. bouquetu, což párování usnadňuje. Mezi homologními chromozomy se sestavuje synaptonemální komplex, bílkovinná struktura připomínající zip, která stabilizuje párování a vytváří prostorové uspořádání nutné pro správnou rekombinaci. Probíhá zpracování záměrných dvouřetězcových zlomů DNA a připravují se místa pro crossing-over, jehož výsledky jsou zřetelné v pachytene. Poruchy zygotene mohou vést k chybné segregaci chromozomů a aneuploidiím. Termín je z řec. zygon „jho, spojení“ a tainia „pás, nit“ a užívá se v cytogenetice a reprodukční biologii.. >> detail

Zymogen (též proenzym) je neaktivní nebo jen slabě aktivní bílkovinný prekurzor enzymu, který se v buňce syntetizuje, skladuje nebo vylučuje v bezpečné formě a teprve po specifickém signálu se přemění na plně katalyticky účinný enzym. Aktivace zymogenu nejčastěji probíhá proteolytickým štěpením, kdy se odštěpí inhibiční propeptid a změní se konformace aktivního místa, takže se zpřístupní substrátu. Spuštění může zajišťovat jiná proteáza (kaskáda), změna pH, vazba iontů nebo autoproteolýza. Zymogeny chrání tkáně před předčasným štěpením bílkovin, typicky v trávicím traktu a v systému srážení krve, a umožňují prudké zesílení reakce po aktivaci. Příklady jsou pepsinogen, trypsinogen, chymotrypsinogen či protrombin. V medicíně se sleduje, zda se zymogeny neaktivují dříve, než mají, například ve slinivce.. >> detail

Zymologie je obor biochemie, mikrobiologie a potravinářské technologie zaměřený na procesy kvašení a na organismy, které je vyvolávají, zejména kvasinky a mléčné či octové bakterie. Popisuje přeměny cukrů a dalších substrátů na ethanol, oxid uhličitý, organické kyseliny a aromatické látky, vysvětluje roli enzymů a metabolických drah a zkoumá, jak lze fermentaci řídit teplotou, pH, okysličením, dávkováním živin nebo volbou kmene. V praxi zahrnuje práci s kvasnými kulturami, kontrolu jejich čistoty, sledování průběhu kvašení a prevenci vad, například infekcí či tvorby nežádoucích vyšších alkoholů. Uplatňuje se v pivovarnictví, vinařství, lihovarnictví, výrobě kvásku i v průmyslových bioprocesích. V češtině jde o odborný, řidčeji užívaný termín blízký fermentologii. Nezaměňovat s enzymologií, která zkoumá enzymy obecně. Název pochází z řec. zymē, kvas, a logos, nauka.. >> detail