Žalář (knižní, historizující výraz, nikoli právní termín) je místo určené k věznění, nejčastěji jednotlivá cela či temnice v hradě, klášteře nebo městském vězení, kde byl člověk držen ve vazbě nebo vykonával trest, obvykle v tvrdých a nedůstojných podmínkách. Oproti neutrálním výrazům vězení či věznice zdůrazňuje tmu, vlhko, stísněnost, řetězy a svévoli moci a v současné češtině se užívá hlavně ve stylizovaných textech, dějepisném popisu a publicistice, např. ve spojení uvrhnout do žaláře, skončit v žaláři nebo v obrazu „žalář národů“, přeneseně jakákoli situace či prostředí, které člověka dlouhodobě izoluje, kontroluje a bere mu pocit svobody a důstojnosti, např. totalitní režim, domácí vězení nebo závislost. Slovo je staročeské, odvozené od základu žal ve smyslu strast a přípony -ář, tedy doslova „místo žalu“.. >> detail
Jedlá houba z rodu Agaricus, obvykle se světle zbarveným kloboukem a lupeny, které u mladých plodnic mohou mít jemně narůžovělý odstín, často se cíleně pěstuje v pěstírnách jako běžná kuchyňská surovina.. >> detail
Ve výtvarném umění označení pro tvorbu, která zobrazuje všední situace a postavy z běžného života určitého prostředí, často s důrazem na atmosféru, detail a pozorování každodennosti.;Obecně způsob, kategorie nebo typ, podle kterého se něco zařazuje či rozlišuje v praxi i v odborném popisu.;V literatuře a dalších uměních ustálená třída děl spojených podobným tématem, stavbou a výrazovými prostředky, takže sdílejí určité konvence a čtenář či divák je dokáže podle nich rozpoznat. Někdy se tím míní i konkrétní kratší literární útvar.. >> detail
"typ významové a kompoziční výstavby s principy společnými určitému okruhu uměleckých děl, obor, druh; výtvarné nebo literární zobrazení denního života"
. >> detail