z - výpis slov 221 - 230

Zviklat je dokonavé sloveso, které znamená zbavit někoho jistoty, pevnosti v názoru nebo rozhodnosti, uvést ho v pochybnost nebo ho učinit nejistým. Užívá se zejména ve spojeních jako zviklat koho v rozhodnutí, přesvědčení, víře nebo důvěře a označuje působení, které rozkolísá dosavadní postoj, odhodlání či jistotu; v řidším a doslovném významu může znamenat také rozviklat nebo uvolnit nějakou věc tak, že se stane vratkou nebo méně pevnou. Sloveso se proto používá hlavně v přeneseném významu pro psychické či názorové rozkolísání člověka, ale někdy i pro narušení stability předmětu nebo konstrukce.. >> detail

obecné pojmenování pro libovolného živočicha, v užším smyslu označení pro vývojově vyspělejší živočichy (např. jen obratlovce), s výjimkou člověka. >> detail

vnitřní sklon člověka vykonávat konkrétní činnost. >> detail

Subklinický stav zvýšené vnitřní nervozity a psychického napětí, který připomíná neurotické ladění, ale ještě nenaplňuje obraz neurózy. Projevuje se hlavně trémou a nejistotou, zejména v sociálních situacích, zvýšenou úzkostností a emoční nestabilitou, někdy i plačtivostí nebo onychophagie. Často se přidávají tělesné stesky typu bolesti či tlaku hlavy a zažívací dyskomfort, i když lékařská vyšetření obvykle neprokážou organickou příčinu.. >> detail

Anatomický kraniometrický orientační bod na lebce, který označuje místo, kde je jařmový oblouk nejvíce vychýlený do strany, tedy jeho nejzevnější bod. V praxi se využívá při antropometrických měřeních, například při určování šířky obličeje.. >> detail

"první část složených slov mající význam 1. pár, dvojice; 2. spojení, spojování, splývání" . >> detail

Anatomický výraz odvozený od os zygomaticum a orbita, označuje struktury související s lícní kostí a s oblastí očnice, typicky v místě jejich kontaktu, například při popisu okraje očnice nebo přilehlých švů.. >> detail

Anatomický termín odvozený z os zygomaticum a os temporale. Používá se pro popis útvarů nebo vztahů mezi lícní kostí a spánkovou kostí, nejčastěji v oblasti jejich vzájemného kontaktu, například v okolí jařmového oblouku.. >> detail

zygomaticus (lat.) anatomický termín ve významu lícní, jařmový, tedy vztahující se k jařmové kosti (os zygomaticum) a k oblasti lícního oblouku. Pochází z řec. zygoma, jařmo, označení pro kostěný výběžek tvořící kostěný „most“ mezi očnicí a horní čelistí. V mezinárodní latinské nomenklatuře se užívá jako přídavné jméno v názvech struktur v této krajině, např. ramus zygomaticus nervi facialis nebo foramen zygomaticum, a běžně se objevuje v popisech anatomie hlavy. Nejčastěji se s ním setkáme u mimických svalů musculus zygomaticus major a minor, které zvedají koutek úst a podílejí se na úsměvu. V klinické praxi se zygomaticus někdy používá i zkráceně jako označení těchto svalů při EMG, rehabilitaci po obrně nebo při plánování injekcí botulotoxinu. Českým ekvivalentem je přídavné jméno zygomatický.. >> detail

Zygomorfie (dvoustranná, bilaterální souměrnost, též monosymetrie) je typ morfologické symetrie, při němž existuje jen jedna rovina, která dělí organismus nebo jeho část na dvě zrcadlově shodné poloviny. V botanice se termín vztahuje hlavně na květy: koruna či okvětí je diferencováno na „horní“ a „dolní“ stranu a květ lze rozdělit na dvě stejné části pouze v jedné rovině, často podél osy květní stopky (např. bobovité, hluchavkovité, orchideje). Zygomorfie omezuje přístup opylovačů a usměrňuje jejich kontakt s prašníky a bliznou, takže bývá evoluční adaptací i užitečným znakem v systematice rostlin. Často je spojena s nestejnou velikostí nebo srůstem okvětních lístků a se vznikem „pysku“ či ostruhy. Protikladem je aktinomorfie neboli radiální souměrnost s více rovinami. Z řec. zygon „jho“ a morphé „tvar“.. >> detail