přídavné jméno, příčestí trpné od slovesa zprofanovat, z lat. profanare, znesvětit, učinit světským. V češtině má výrazný hodnotící, často pejorativní odstín. 1) v náboženském a historickém kontextu označuje věc, místo nebo úkon zbavený posvátnosti a určení k bohoslužbě, např. zprofanovaný kostel, oltář nebo hřbitov, tedy odsvěcený, znesvěcený. V církevním právu se může vztahovat i na osobu, která byla zbavena duchovního stavu. 2) přeneseně hodnotí slova, ideje či symboly, které nadměrným opakováním, nevhodným používáním (zejm. v médiích a reklamě), komercionalizací nebo banalizací ztratily vážnost a výlučnost a působí otřepaně, vyprázdněně či diskreditovaně, např. zprofanovaný pojem svoboda, zprofanované klišé nebo téma. Blízké: znevážený, zbanalizovaný, vyčpělý.. >> detail
Obrazné označení pro dyseidetickou dyslexii, u níž se potíže projevují hlavně ve zrakovém vnímání: oslabenou zrakovou pamětí a zrakovým rozpoznáváním, nedostatečnou schopností rozlišovat optické obrazy, obtížným odlišováním tvarů a častou záměnou podobně vypadajících písmen.. >> detail
člověk, který je vzhledem ke svému věku dobře adaptovaný, psychicky vyrovnaný a přiměřeně nezávislý, schopný samostatně se rozhodovat (autonomní). >> detail
Psychologická technika z neurolingvistického programování, při níž člověk záměrně přebírá vybrané prvky slovního i neslovního projevu komunikačního partnera (např. tempo řeči, tón, gesta), aby lépe navázal, udržel nebo zlepšil přiměřený kontakt (rapport).. >> detail
sklon některých lidí vytvářet a prožívat vlastní představu o sobě na základě toho, jak je vnímají, hodnotí a jaké postoje k nim mají pro ně významné osoby z nejbližšího okolí, přejímat jejich názory na svou osobnost jako své vlastní. >> detail