z - výpis slov 151 - 160

ZTP [čti zeté-pé] zkratka z „zvlášť těžce postižený“. V českém právním a správním prostředí označuje osobu se zvlášť těžkým zdravotním postižením a zároveň jednu z kategorií průkazu osoby se zdravotním postižením (TP, ZTP, ZTP/P). Status se přiznává ve správním řízení, typicky rozhodnutím Úřadu práce, na základě lékařského posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopadů na pohyblivost, orientaci nebo soběstačnost. Nejde o diagnózu, ale o administrativní označení, které slouží k prokazování nároku na vybrané dávky, slevy a služby. Držitel průkazu ZTP může uplatnit úlevy, například slevy na jízdném, přednostní vyřízení některých úkonů, možnost žádat o parkovací průkaz nebo další zvýhodnění. V hovorové češtině se „ZTP“ užívá i pro samotný průkaz, často jako ZTP-čko.. >> detail

ZTP znamená zvlášť těžké postižení, jde o označení uvedené na průkazu OZP (osoby zdravotně postižené).. >> detail

ZTP/P je zkratka úředního označení „zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce“, kde písmeno P odkazuje na průvodce či doprovod. V češtině se používá především ve spojení průkaz ZTP/P a označuje nejvyšší stupeň průkazu osoby se zdravotním postižením v systému TP, ZTP a ZTP/P. Průkaz vydává Úřad práce ČR podle zákona č. 329/2011 Sb. Přiznává se osobám s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, u nichž posudkové orgány zjistí výrazné omezení orientace, pohybu nebo komunikace a současnou potřebu doprovodu jiné osoby při dopravě či vyřizování běžných záležitostí. Status ZTP/P je podkladem pro uplatnění zákonem vymezených výhod a úlev, typicky v dopravě, při jednání s úřady nebo u poskytovatelů služeb, a v řadě situací také pro zvýhodnění průvodce. Nejde o název diagnózy, ale o správní výsledek posouzení funkčních schopností.. >> detail

Zuáv (též zouáv) je příslušník původně francouzských lehkých pěších jednotek 19. století, vzniklých po obsazení Alžírska, které zpočátku verbovaly bojovníky z berberských kmenů Zwawa. Slovo je převzato z francouzštiny (zouave) a odkazuje právě k tomuto kmenovému jménu. Později šlo převážně o evropské vojáky, proslulé odvahou, pohyblivostí a volnějším způsobem boje. Charakteristická byla nápadná „orientální“ uniforma s krátkým kabátcem, širokými kalhotami a fezem, která inspirovala i civilní módu. Označení se přeneslo na obdobné dobrovolnické sbory v jiných zemích, například papežské zuávy nebo jednotky americké občanské války. V češtině se výraz užívá hlavně v historickém a vojenském kontextu. Podstatné jméno mužského rodu životného, skloňuje se podle vzoru pán.. >> detail

1) označení příslušníka bantuského (ngunského) etnika Zulu z jihovýchodní části Jihoafrické republiky, zejména z oblasti KwaZulu-Natal, a též označení jejich jazyka isiZulu, jednoho z úředních jazyků JAR. V češtině se u etnika píše zpravidla s velkým písmenem, bývá nesklonné a v množném čísle se často užívá podoba Zuluové. Termín se objevuje v dějepisném i kulturním kontextu (Zuluské království, anglo-zulská válka), 2) v letectví, meteorologii a armádní komunikaci, často též ve spojení zulu time, výraz pro koordinovaný světový čas UTC. Navazuje na fonetickou abecedu NATO a ICAO, kde písmeno Z znamená nulový časový posun, a v zápisu se často uvádí jako písmeno Z za časem (např. 1200Z). Čas „v zulu“ slouží jako jednotný referenční údaj nezávislý na místním pásmu.. >> detail

Zumba (též Zumba Fitness, původně obchodní značka) je skupinový tanečně-fitness program, který spojuje jednoduché choreografie s prvky aerobiku a intervalového tréninku na latinskoamerickou i moderní hudbu. Hudebně čerpá ze stylů jako salsa, merengue, cumbia či reggaeton, často se však mísí i s popem. Vznikl v 90. letech v Kolumbii, jeho autorem je tanečník a instruktor Alberto „Beto“ Pérez, později byl koncept komerčně rozšířen jako licencovaný systém s certifikovanými lektory. Lekce střídají rychlejší a pomalejší skladby, takže rozvíjejí kardiovaskulární kondici, koordinaci a celkový energetický výdej. Existují i varianty pro různé skupiny, např. Zumba Gold, Aqua Zumba nebo Zumba Toning. V češtině se užívá jako podstatné jméno ženského rodu, běžně ve vazbách hodina zumby, jít na zumbu, zumbovat.. >> detail

zupácký [zupáckí] příd. jméno, nespisovné a expresivní, řidčeji regionální germanismus. Popisuje člověka, jednání nebo pracovní styl, který je rázovitý, praktický a činorodý: dotyčný se umí rychle rozhodnout, bez řečí se pustí do úkolu, přiloží ruku k dílu a dotáhne věc do konce. Typická jsou spojení zupácký chlap, zupácký vedoucí, zupácká práce, zupácké tempo, někdy i ironicky pro příliš „akční“ přístup. Vyskytuje se hlavně v mluvené češtině a v textech, které napodobují hovor. Hodnotově je výraz většinou pochvalný ve smyslu pořádný, šikovný, pracovitý, může však nést i lehce drsný odstín a naznačit neuhlazenou, příliš přímočarou energii. Vychází z podst. jména zupák, souvisejícího s něm. zupacken „chopit se, přitvrdit, přiložit ruku“ a s adj. zupackend.. >> detail

Zurna je tradiční orientální dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem, patřící do rodiny šalmají a příbuzný hoboji. Má kuželovitý vrt, sedm až osm prstových otvorů a široce rozevřený ozvučník, takže vytváří mimořádně pronikavý, ostře zabarvený tón, který se dobře nese v otevřeném prostoru. Tělo se zpravidla vyrábí z tvrdého dřeva a plátek z rákosu, před ústím bývá opěrka pro rty (pirueta), jež usnadňuje dlouhou hru. Uplatňuje se v lidové hudbě Turecka, Kavkazu, Íránu i balkánských zemí při venkovních slavnostech, tancích, průvodech a svatbách. Hrává se s bubnem davul, někdy ve dvojici, kdy druhá zurna drží doprovodný tón nebo jednoduché ostinato, a zkušení hráči využívají i cirkulární dech. Termín se v organologii užívá také pro příbuzné regionální varianty lišící se velikostí a laděním. Název pochází z turkických jazyků a souvisí s perským slovem surnáy.. >> detail

Zurvan (z avest. a středoírán. zurvan „čas“) označuje v íránských náboženských tradicích pojem času, a v některých pozdních zoroastrijských směrech také jeho personifikaci. V klasické avestě jde spíše o abstraktní „čas“ či „dobu“, teprve pozdější teologie v prostředí sásánovského Íránu z něj mohla učinit prvotní princip, někdy uctívaný jako nejvyšší božstvo. V tzv. zurvanismu je Zurvan chápán jako bezpočátečný, všeobjímající Čas, který na základě přísahy či oběti zplodil dvojčata Ahuru Mazdu (Ohrmazda) a Angru Mainjua (Ahrimana), čímž se vysvětluje původ dobra a zla i napětí mezi osudem a svobodnou volbou. Některé prameny rozlišují „nekonečný čas“ a „čas omezený“, jenž vymezuje trvání světa. Termín se dnes užívá hlavně v religionistice a dějinách starověkého Íránu.. >> detail

jednotlivec, po jehož úmrtí přešla jeho práva a povinnosti na dědice. >> detail