z - výpis slov 211 - 220

zupácký [zupáckí] příd. jméno, nespisovné a expresivní, řidčeji regionální germanismus. Popisuje člověka, jednání nebo pracovní styl, který je rázovitý, praktický a činorodý: dotyčný se umí rychle rozhodnout, bez řečí se pustí do úkolu, přiloží ruku k dílu a dotáhne věc do konce. Typická jsou spojení zupácký chlap, zupácký vedoucí, zupácká práce, zupácké tempo, někdy i ironicky pro příliš „akční“ přístup. Vyskytuje se hlavně v mluvené češtině a v textech, které napodobují hovor. Hodnotově je výraz většinou pochvalný ve smyslu pořádný, šikovný, pracovitý, může však nést i lehce drsný odstín a naznačit neuhlazenou, příliš přímočarou energii. Vychází z podst. jména zupák, souvisejícího s něm. zupacken „chopit se, přitvrdit, přiložit ruku“ a s adj. zupackend.. >> detail

Zurna je tradiční orientální dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem, patřící do rodiny šalmají a příbuzný hoboji. Má kuželovitý vrt, sedm až osm prstových otvorů a široce rozevřený ozvučník, takže vytváří mimořádně pronikavý, ostře zabarvený tón, který se dobře nese v otevřeném prostoru. Tělo se zpravidla vyrábí z tvrdého dřeva a plátek z rákosu, před ústím bývá opěrka pro rty (pirueta), jež usnadňuje dlouhou hru. Uplatňuje se v lidové hudbě Turecka, Kavkazu, Íránu i balkánských zemí při venkovních slavnostech, tancích, průvodech a svatbách. Hrává se s bubnem davul, někdy ve dvojici, kdy druhá zurna drží doprovodný tón nebo jednoduché ostinato, a zkušení hráči využívají i cirkulární dech. Termín se v organologii užívá také pro příbuzné regionální varianty lišící se velikostí a laděním. Název pochází z turkických jazyků a souvisí s perským slovem surnáy.. >> detail

Zurvan (z avest. a středoírán. zurvan „čas“) označuje v íránských náboženských tradicích pojem času, a v některých pozdních zoroastrijských směrech také jeho personifikaci. V klasické avestě jde spíše o abstraktní „čas“ či „dobu“, teprve pozdější teologie v prostředí sásánovského Íránu z něj mohla učinit prvotní princip, někdy uctívaný jako nejvyšší božstvo. V tzv. zurvanismu je Zurvan chápán jako bezpočátečný, všeobjímající Čas, který na základě přísahy či oběti zplodil dvojčata Ahuru Mazdu (Ohrmazda) a Angru Mainjua (Ahrimana), čímž se vysvětluje původ dobra a zla i napětí mezi osudem a svobodnou volbou. Některé prameny rozlišují „nekonečný čas“ a „čas omezený“, jenž vymezuje trvání světa. Termín se dnes užívá hlavně v religionistice a dějinách starověkého Íránu.. >> detail

jednotlivec, po jehož úmrtí přešla jeho práva a povinnosti na dědice. >> detail

Zúžené vědomí je odborný termín z psychologie a psychiatrie pro změněný stav vědomí, v němž je člověk bdělý, ale jeho vnímání a pozornost mají zmenšený rozsah. Prožívání se soustřeďuje na několik málo podnětů nebo na jediný cíl, zatímco jiné informace z okolí se přehlížejí, nejsou správně vyhodnoceny nebo se do paměti neuloží. V klinické praxi se řadí mezi kvalitativní poruchy vědomí a může být provázeno tunelovým viděním, zúžením myšlení, zhoršenou orientací v čase a situaci, sníženou sebekontrolou a sklonem k automatickému jednání. Odlišuje se od běžné soustředěnosti tím, že je méně volně ovladatelné a může být spojené s částečnou amnézií. V češtině se užívá i spojení zúžení vědomí, v angličtině se překládá jako constricted consciousness. Vzniká při extrémním stresu, únavě, intoxikaci, po úrazech, v hypnóze, u disociativních či epileptických stavů. Nejde o bezvědomí, ale o omezení obsahu vědomí.. >> detail

Zvíci je knižní a dnes už poněkud zastaralé příslovce ve významu ve velikosti nebo o velikosti. Užívá se hlavně ve spojeních, která přirovnávají rozměr jedné věci k jiné, například ve typech vyjádření jako „zvíci pěsti“, „zvíci dlaně“ nebo „zvíci polovice Čech“. V současné češtině se s tímto výrazem setkáme jen zřídka, nejčastěji ve starší literatuře, v stylizovaných textech nebo při citaci archaizujícího jazyka. Vedle podoby zvíci se uvádí i varianta zvící.. >> detail

Zviklat je dokonavé sloveso, které znamená zbavit někoho jistoty, pevnosti v názoru nebo rozhodnosti, uvést ho v pochybnost nebo ho učinit nejistým. Užívá se zejména ve spojeních jako zviklat koho v rozhodnutí, přesvědčení, víře nebo důvěře a označuje působení, které rozkolísá dosavadní postoj, odhodlání či jistotu; v řidším a doslovném významu může znamenat také rozviklat nebo uvolnit nějakou věc tak, že se stane vratkou nebo méně pevnou. Sloveso se proto používá hlavně v přeneseném významu pro psychické či názorové rozkolísání člověka, ale někdy i pro narušení stability předmětu nebo konstrukce.. >> detail

obecné pojmenování pro libovolného živočicha, v užším smyslu označení pro vývojově vyspělejší živočichy (např. jen obratlovce), s výjimkou člověka. >> detail

vnitřní sklon člověka vykonávat konkrétní činnost. >> detail

Subklinický stav zvýšené vnitřní nervozity a psychického napětí, který připomíná neurotické ladění, ale ještě nenaplňuje obraz neurózy. Projevuje se hlavně trémou a nejistotou, zejména v sociálních situacích, zvýšenou úzkostností a emoční nestabilitou, někdy i plačtivostí nebo onychophagie. Často se přidávají tělesné stesky typu bolesti či tlaku hlavy a zažívací dyskomfort, i když lékařská vyšetření obvykle neprokážou organickou příčinu.. >> detail