Jazyk původních obyvatel Mezoameriky z okruhu tzv. zapotéckých jazyků, řazený do oto-mangské rodiny, dodnes používaný v Mexiku a známý tím, že má více místních variant.. >> detail
přídavné jméno popisující stav, kdy samice skotu nebo prasat téměř neprodukují mléko a nedojí se. Zaprahlá kráva se nedojí a většinou je jí upravena strava, aby se plod dobře vyvíjel.. >> detail
doba ukončení produkce mléka u skotu a prasat. Samice jsou odděleny od ostatních a nedojí se, tomuto období se říká: stání na sucho. Přistupuje se k němu v momentě, kdy samice během březosti mají sníženou produkci mléka. Slouží k regeneraci mléčné žlázy a dobrému vývinu plodu. Zaprahnutí (resp. následné stání na sucho) se doporučuje přibližně v době 8 týdnů před porodem.. >> detail
Jde o poruchy chování a volních funkcí. Mohou mít kvalitativní nebo kvantitativní charakter.
Kvalitativní poruchy znamenají změnu způsobu jednání (objevují se neobvyklé formy chování a volních projevů), např.: katatonické symptomy, katalepsie (strnulost svalstva), zárazy jednání, negativismus, povelový automatismus (postižený splní výzvy a doporučení, jako by šlo o rozkaz), iterace (opakování, stereotypie), manýrování, raptus (náhlý prudký záchvat zuřivosti) a impulzivní (frenoleptické) jednání, jako je chorobná toulavost (dromomanie), chorobné krádeže (kleptomanie), chorobná fascinace ohněm a sklon k žhářství (pyromanie), záchvatovité epizody nutkavého pití alkoholu (dipsomanie) nebo chorobné, nezdrženlivé nakupování (oniomanie, shopaholismus).
Kvantitativní poruchy představují změnu míry aktivity a volního úsilí. Patří sem snížení aktivity, spontánnosti a snaživosti (hypoagilnost) a oslabení volního úsilí (hybobulie) až úplná neschopnost zahájit činnost (abulie). Opačným pólem je nadměrná aktivita, spontánnost a snaživost (hyperagilnost) a přebujelé volní úsilí nepřiměřené situaci (hyperbulie). Zvláštní formou je chorobně neklidná, rozrušená aktivita (agitovanost).. >> detail
V psychologii se vědomí často popisuje pojmem arousal, tedy vigilita – míra bdělosti, pozornosti a celkové aktivace. Prakticky jde o „hladinu“ psychické pohotovosti: jak rychle a pružně je člověk schopen duševně reagovat na vnější i vnitřní podněty. Tato úroveň není stálá, přirozeně se mění a kolísá. Jak zvýšení, tak snížení arousal může ještě odpovídat normálnímu stavu, ale může se také stát projevem patologie.
Zvýšený arousal znamená hyperaktivaci: nadměrnou nabuzenost, výrazně zvýšenou aktivaci, neklid a vzrušenost, která může přecházet až v agresivitu. Často se přidává podrážděnost a poruchy spánku včetně nespavosti. Naproti tomu snížený arousal představuje útlum – ospalost, pokles bdělosti a sníženou aktivační úroveň.
Narušení vědomí se může projevit například kolapsem (mdlobou), tedy krátkou a úplnou ztrátou vědomí. Dalším typickým projevem je dezorientace: osobní (člověk si nevybaví základní údaje o sobě, např. vlastní jméno či datum narození), místní (neví, kde se nachází nebo kde bydlí), situační (nechápe svou aktuální roli a souvislosti v prostředí) a časová (neví, jaké je datum či období). U těchto dezorientací bývá podstatné, že postižený své omyly nedokáže korigovat ani při nápovědě, často jde o situace související s afázie a agnozie.
Poruchy vědomí se obvykle třídí na kvantitativní (změna stupně/hladiny vědomí, může být krátkodobá i dlouhodobá) a kvalitativní (změna kvality prožívání a obsahu vědomí). Mezi kvantitativní poruchy patří: somnolence – snížená bdělost, ospalost a chorobná dřímota, sopor – středně těžká forma bezvědomí, torpor – strnulost, malátnost, ochablost až ochromenost, synkopa – krátká mdloba, přechodná ztráta vědomí, kóma – těžká, hluboká ztráta vědomí.
Kvalitativní poruchy zahrnují například: delirium – obluzené, zastřené vědomí, delirium furibundní – delirantní stav spojený s neklidem a afektivní labilitou, delirium blandní – bez výraznějšího neklidu a bez nápadných afektů, delirium musitující – s mírnými automatickými projevy vyvolanými halucinacemi, amence – stav zmatenosti, obnubilace – mrákotné stavy, Ganserův syndrom – vzácnější forma obnubilace (např. u vězňů), derealizace – prožitek odcizení okolí a ztráty reálnosti vnějšího světa.
Do související problematiky se řadí i poruchy spánku, například: dysnystaxis – nedostatečná hloubka spánku, mělký spánek s velmi snadným probuzením, dyssomnie – narušení kvantity spánku, hyposomnie – zkrácené trvání spánku, insomnie – nespavost (totéž co agrypnie), hypersomnie – nadměrná spavost, často i přes den, inverzní spánek – převaha spánku ve dne a bdění v noci, somnambulismus – náměsíčnost, lunatismus, pavor nocturnus – noční děs provázený křikem, noční můra – živý úzkostný sen, který si člověk po probuzení pamatuje.. >> detail
skromná poustevna či modlitební místnost pro muslimského asketu nebo derviše, případně dům a duchovní centrum, kde sídlí a setkává se islámské náboženské bratrstvo, často súfijský řád. >> detail