Žebřinový vůz je tradiční dřevěný hospodářský povoz, zpravidla čtyřkolový a tažený koňmi, voly nebo kravami, jehož boční stěny tvoří žebřiny – rámové laťové postranice připomínající žebřík. Lidově se označuje také jako žebřiňák. Konstrukce vozu umožňovala převážet objemný, ale poměrně lehký náklad, zejména seno, slámu, trávu, obilí ve snopech, píci nebo jiné sklizené plodiny. Náklad bylo možné naskládat vysoko nad korbu a zajistit provazy, takže vůz dobře sloužil při polních pracích a svážení úrody. V některých provedeních se žebřiny daly sejmout nebo nahradit jinou nástavbou, například bedněnou korbou pro převoz zeminy, brambor či hnoje. Žebřinové vozy byly běžnou součástí venkovského hospodářství až do rozšíření moderní zemědělské techniky. Dnes se s nimi setkáváme především ve skanzenech, muzeích a při ukázkách tradičního způsobu hospodaření.. >> detail
Podstatné jméno rodu ženského označující trvalejší sklon nebo opakovaný způsob projevu nespokojenosti, výčitek či reptání, často spojený s pocitem křivdy, nedocenění nebo nespravedlnosti. Žehravost může být krátkodobou náladou, ale i stabilním komunikačním a osobnostním rysem, který se obrací vůči lidem, institucím nebo „poměrům“. Projevuje se mrzutým, uštěpačným či zahořklým komentováním událostí, vracením se k minulým „nedostatkům“, zdůrazňováním toho, co se nedaří, a hledáním viníka místo návrhů na změnu. V publicistice i v literatuře se užívá také pro tiché, potlačované výčitky, které se ozvou jen narážkou. Na rozdíl od věcné kritiky bývá méně konstruktivní, emočně zabarvená a pro okolí únavná, protože narušuje spolupráci, snižuje motivaci a zvyšuje napětí ve vztazích. Odvozeno od slovesa žehrat (stěžovat si, vyčítat).. >> detail