z - výpis slov 11 - 20

měnová jednotka Zairu . >> detail

V islámu povinná almužna, při níž věřící podle stanovených pravidel odvádí část svého nahromaděného majetku a poskytuje ji na pomoc chudým a dalším vymezeným účelům. Smyslem je sdílení přebytku, očista majetku a posílení solidarity ve společnosti, přičemž se řadí mezi základní pilíře islámu.. >> detail

Obecná psychologie se soustředí na obecné zákonitosti psychické činnosti „normálního“ dospělého člověka v podmínkách současné civilizace a vytváří pro ostatní psychologické obory základní pojmy i soubor poznatků (pojmový a poznatkový aparát). Psychologie osobnosti zkoumá, z jakých složek se osobnost skládá, jak se její jednotlivé části vzájemně ovlivňují, jaká je její dynamika a jak osobnost vzniká a formuje se. Psychopatologie se věnuje popisu příznaků a hledání příčin (determinant) závažných poruch psychiky a osobnosti, které mohou vést například k přechodné či trvalé ztrátě pracovní schopnosti a k narušení běžné psychosociální komunikace. Patopsychologie se zaměřuje především na anormativní tendence, poruchy a závady učení a chování (dificility) i na hraniční abnormity osobnosti, sleduje jejich příznaky, určující faktory i jejich vývoj. Ontogenetická psychologie studuje pravidelnosti vývoje lidské psychiky a osobnosti v průběhu života. Biologická psychologie zkoumá, jak je psychika utvářena biologickými činiteli, například dědičností, nemocemi a podobně. Sociální psychologie analyzuje, jak společenské vlivy a skupiny (seskupení) působí na formování psychiky jednotlivce. Srovnávací a interkulturní (diferenční) psychologie zjišťuje a popisuje rozdíly mezi lidmi, například podle pohlaví, národní či rasové příslušnosti a dalších charakteristik. Zoopsychologie (etologie) se zabývá psychikou zvířat na různých úrovních jejich vývoje.. >> detail

Odkaz na oblast zkoumání psychiky a osobnosti, tedy na postupy, jimiž se v psychologii získávají informace o duševním prožívání a osobnostních charakteristikách člověka, například prostřednictvím pozorování nebo psychologického rozhovoru.. >> detail

Souhrn všech podmínek prostředí (abiotických i biotických) a funkčních vazeb/interakcí, na které je daný druh evolučně přizpůsoben, jde o celé rozpětí jeho ekologické tolerance vymezené intervalem od minima po maximum na Gausovy křivce.. >> detail

Ve statistice označení pro úplný souhrn jednotek nebo hodnot, které mohou u sledovaného znaku nastat a z nichž se v praxi obvykle vybírá výběr. Typicky jde o celou zkoumanou populaci, případně o všechny prvky vymezené daným kritériem v určitém prostoru a čase.. >> detail

Druh základní školy určený především pro děti s lehkým mentálním postižením, kde je učivo i tempo výuky upravené jejich potřebám a často je zajištěna posílená speciálněpedagogická podpora. Dříve se pro tento typ školy běžně používalo označení zvláštní škola.. >> detail

stav vědomí, zajištěné dýchání a funkční krevní oběh (cirkulace krve). >> detail

V učebnicích se někdy používá zjednodušené funkční členění mozku na několik na sebe „navrstvených“ systémů, které se v průběhu evoluce postupně doplňovaly. Nejhlouběji leží mozkový kmen, propojený s míchou, který automaticky udržuje základní životní procesy jako dýchání, srdeční činnost a regulaci spánku a bdění, patří sem například pons a další jádra zajišťující reflexní reakce. Nad ním se popisuje limbický systém, jenž se podílí na emocích, motivaci, učení a ukládání vzpomínek, často se uvádí hippokampus a hypotalamus jako důležité uzly těchto okruhů. Nejvíce „na povrchu“ je mozková kůra včetně čelních oblastí, která umožňuje vědomé rozhodování, plánování, práci s informacemi, abstraktní uvažování a jemnou kontrolu pohybu, spolupráci mezi polokoulemi zprostředkovává corpus callosum. Takové členění je užitečné pro výuku, ale v moderní neurovědě se bere jako orientační, protože většina funkcí vzniká v propojených sítích, které se částečně překrývají.. >> detail

Dlouhodobě stabilní převaha kladného nebo záporného emočního ladění vycházející z citového (afektivního) jádra osobnosti.. >> detail