Žíně jsou tuhé, dlouhé chlupy tvořící především hřívu a ocas koně, popřípadě i jiných kopytníků. Slovo se používá také pro materiál získaný z těchto chlupů a pro výrobky z něj, například nitě, tkaniny nebo žínění do smyčců, kartáčů či čalounění. V češtině jde o starší, ale stále srozumitelné označení přírodního vláknitého materiálu živočišného původu.. >> detail
Žínka je v dnešní češtině především označení pro kus hrubší tkaniny nebo mycí pomůcku, původně žíněnou, používanou při mytí těla, koupání nebo sprchování. Bývá z textilu, froté nebo jiné třecí látky a slouží k omývání pokožky, někdy i k jemnému masážnímu či čisticímu účinku; Starší slovníky zároveň uvádějí i dřívější nebo expresivní význam slova žínka jako zdrobnělé označení ženy, zejména malé, mladé nebo půvabné ženy, případně v lidovém a pohádkovém užití pro lesní či vodní ženskou bytost, tedy divoženku nebo rusalku; v některých starších a hanlivých souvislostech mohlo slovo označovat také nevěstku nebo lehkou ženu. Význam se proto určuje podle kontextu, ale v současném běžném jazyce převládá především hygienický význam spojený s mytím.. >> detail
systematický chovatelský postup, při němž se hospodářským zvířatům podává výživné krmivo a upravuje se péče tak, aby rychleji přibývala na hmotnosti a byla lépe připravena na další užitkové využití, například na produkci masa. >> detail
Starší typ módního klobouku s plochou korunou a úzkým, rovně vedeným okrajem, nejčastěji ze slámy a určený spíše na teplejší období. Pojmenování se tradičně spojuje s hercem Girardim a výraz se někdy používá i jako označení pro slamák obecně.. >> detail
Úředně něco stvrdit vlastním podpisem a tím dát najevo, že to považuješ za platné nebo že daný závazek přijímáš. V obchodní a bankovní praxi se tím často myslí podpis na směnce či šeku, kterým se listina potvrzuje a může se zároveň převést na dalšího držitele.. >> detail