Neurologický stav, při němž jsou svaly jazyka ochrnuté a člověk ho nedokáže běžně ovládat, což se může projevit poruchou řeči nebo potížemi při polykání, typicky při postižení n. hypoglossus.. >> detail
Lékařský termín označující bolest jazyka, případně jeho pálení nebo výraznou citlivost. Může jít o doprovodný příznak zánětu sliznice, podráždění po úrazu či některých nervových potíží. Původ slova se vykládá z řec. glossa jako jazyk a algos jako bolest.. >> detail
patologický, chorobný strach či silná úzkost z veřejného projevu a vystupování před lidmi, uvádí se také jako lalofobie nebo glossostigma fobie. >> detail
(lingv.) souhlásky tvořené v oblasti hlasivek (v hlasivkové štěrbině), tedy hluboko v hrdle, také laryngály. Dále teorie, která předpokládá, že v raném období indoevropského prajazyka existovaly souhlásky s glotalizací.. >> detail
V lingvistice označení pro děje a mechanismy, jimiž se v průběhu času utváří nový samostatný jazyk nebo se z jedné jazykové variety vyčlení příbuzná skupina jazyků, například působením vnitřních změn, jazykového kontaktu a společenských podmínek.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z řeckého glotta, používá se pro označení něčeho, co má souvislost s jazykem, tedy buď s jazykem jako orgánem v ústní dutině, nebo s jazykem ve smyslu řeči a jejího zkoumání.. >> detail