Neurologické narušení vyšších poznávacích funkcí, kdy člověk nedokáže spolehlivě rozpoznat nebo správně vyhodnotit podněty a jejich význam i při relativně zachovaném vidění či sluchu. Typicky vzniká při ohraničeném postižení mozku, například po cévní mozkové příhodě nebo po úrazu.. >> detail
Spíše mírné obtíže v oblasti poznávacích funkcí, které mají tendenci být přechodné a mohou souviset s vývojovou nezralostí. V praxi se mohou projevit třeba tím, že člověk hůře rozpoznává podněty, pomaleji zpracovává informace nebo se mu nedaří dobře vybavovat si naučené věci, zejména při únavě či zátěži.. >> detail
soubor schopností, díky nimž člověk dokáže pomocí smyslů (např. zrakem, sluchem, hmatem) vnímat, pozorovat, poznávat a rozlišovat osoby, předměty a různé podněty. >> detail
Výzva k sebereflexi: člověk má usilovat o poznání vlastní povahy, motivů i svých limitů. Jde o proslulé starořecké filozofické motto, které se často spojuje s delfskou tradicí a se Sókratovým důrazem na zkoumání sebe sama.. >> detail
Vztahující se k teorii poznání, tedy k filozofickému zkoumání toho, jak vznikají a jak se ve vědě i mimo ni ověřují poznatky, jaké mají zdroje, meze a podle čeho je považujeme za pravdivé či zdůvodněné, blízké pojmu epistemologický.. >> detail
