V neuropsychologii označuje vyšší poznávací schopnost, která umožňuje z přijatých smyslových vjemů správně určit, co člověk vnímá, a přiřadit tomu význam, například poznat známý předmět nebo tvář. Když je tato funkce narušená, může se objevit agnosie, kdy člověk podnět vnímá, ale nedokáže ho spolehlivě identifikovat.. >> detail
Obecné označení pro poznávání, které vychází z přímé zkušenosti a zároveň z jejího promýšlení a pochopení, tedy z toho, co člověk vnímá a jak to dokáže rozumově vyložit.;V náboženském a zejména gnostickém prostředí se tím míní osobně zakoušené, pro spásu podstatné poznání skrytých duchovních skutečností, které není jen výsledkem studia, ale i vnitřního prožitku.. >> detail
Nábožensko-filosofický proud z prvních období křesťanství, který kladl důraz na gnózi, tedy vnitřní a často skryté poznání jako cestu k duchovnímu vysvobození, a leckdy mísil křesťanské motivy s prvky jiných tradic.. >> detail
Spíše mírné obtíže v oblasti poznávacích funkcí, které mají tendenci být přechodné a mohou souviset s vývojovou nezralostí. V praxi se mohou projevit třeba tím, že člověk hůře rozpoznává podněty, pomaleji zpracovává informace nebo se mu nedaří dobře vybavovat si naučené věci, zejména při únavě či zátěži.. >> detail
soubor schopností, díky nimž člověk dokáže pomocí smyslů (např. zrakem, sluchem, hmatem) vnímat, pozorovat, poznávat a rozlišovat osoby, předměty a různé podněty. >> detail
Výzva k sebereflexi: člověk má usilovat o poznání vlastní povahy, motivů i svých limitů. Jde o proslulé starořecké filozofické motto, které se často spojuje s delfskou tradicí a se Sókratovým důrazem na zkoumání sebe sama.. >> detail
