V pojetí E. H. Eriksona se v dospělosti řeší napětí mezi generativitou a stagnací. Generativita znamená obrácení pozornosti k budoucnosti a k lidem, kteří přicházejí po nás, nejčastěji skrze rodičovství a výchovu, ale stejně tak i prostřednictvím práce, tvořivých projektů, péče o druhé, učení, vedení a předávání zkušeností. Jde o potřebu něco vybudovat, být užitečný, zanechat po sobě stopu a nést odpovědnost za rozvoj někoho nebo něčeho, ať už v rodině, komunitě nebo profesi. Za klíčovou kvalitu se považuje schopnost reálně a konstruktivně přispívat a pečovat. Toto období mívá dlouhé trvání a ne každý je prožívá stejně, ani rodičovství samo o sobě automaticky nezaručuje pocit smysluplného přínosu. Když člověk dlouhodobě nenachází, v čem je pro druhé důležitý, může se stáčet do sebezabývání, uzavírat se do vlastního pohodlí a vztahy prožívat spíše pasivně, což se projevuje jako stagnace, pocit uvíznutí a vyprázdnění.. >> detail
Teoretický směr v jazykovědě, který se snaží popsat jazyk jako formální systém založený na axiomech a přesně definovaných pravidlech, z nichž lze odvodit, které věty jsou v daném jazyce dobře utvořené. Vycházel mimo jiné ze zkoumání toho, jak si děti osvojují mateřštinu, a často se spojuje s myšlenkou, že lidé mají určité vrozené předpoklady pro rychlé naučení jazyka a že z omezeného souboru pravidel lze vytvořit velmi mnoho různých výpovědí.. >> detail
Používání podstatných jmen ženského rodu jako souhrnného označení skupiny bez ohledu na pohlaví, zahrnuje muže i ženy, chlapce i dívky (např. jedničky, hvězdy, kapacity, celebrity).. >> detail
Jazykový postup, při němž se podstatné jméno v mužském rodě používá jako obecné označení pro skupinu lidí bez ohledu na pohlaví či gender, tedy i pro ženy ve smíšeném nebo neurčeném souboru. Typicky se to děje u pojmenování rolí a profesí, například ve větách s výrazy jako studenti nebo občané, kde má být mužský tvar chápán jako zahrnující všechny. V debatách o rovnosti a genderově citlivém vyjadřování se tato praxe často hodnotí jako zneviditelňující a bývá doporučováno ji v komunikaci omezovat nebo nahrazovat inkluzivnějšími formulacemi.. >> detail
Charakterový rys projevující se štědrostí a nezištností, kdy člověk dokáže jednat s ušlechtilým nadhledem, přeje druhým dobro a je ochoten pomoci i bez očekávání odměny.. >> detail
