V lingvistice označuje formálně orientovaný strukturalistický postup, který rozkládá text na síť vzájemných vztahů mezi jazykovými jednotkami a mezi rovinou obsahu a rovinou vyjádření, aby bylo možné určit nejmenší stabilní funkční jednotku jazyka, tedy glosém. Jde také o teoretický směr spojený s kodaňským lingvistickým okruhem a zejména s L. Hjelmslevem, který zasazuje jazyk do obecné sémiotiky a snaží se jej popsat jako deduktivně vybudovaný systém s přesně vymezenými pravidly.. >> detail
projev označovaný jako „mluvení jazyky“ – tedy dar jazyků, může mít podobu modlitby nebo náboženského vytržení, kdy člověk hovoří či se modlí v cizích (pro něj často neznámých) jazycích. >> detail
Neurologický stav, při němž jsou svaly jazyka ochrnuté a člověk ho nedokáže běžně ovládat, což se může projevit poruchou řeči nebo potížemi při polykání, typicky při postižení n. hypoglossus.. >> detail
