Vztek. Je to velmi silná afektivní odpověď na pociťované omezování či frustraci, která se projevuje jako protiúder a protest. V důsledku nahromaděného intrapsychického napětí dochází k náhlému, explozivnímu vybití v podobě ničivého pudu. Tento pud bývá „slepý“, bez rozvahy, a může se obracet i proti lidem či věcem, které situaci vůbec nezpůsobily. V průběhu vzteku se tlumí jasné myšlení i vědomé chtění – jde o afektogenní krátký spoj. Jedinci s výraznou dispozicí k afektu vzteku bývají řazeni k jednoduchým (simplexním) až primitivním osobnostem, i jiné typy afektů vycházejí z vývojově starších, nižších vrstev duševna. Sklon k afektům vzteku a zuřivosti se může někdy rozvinout například po otřesech mozku (úrazech hlavy), po dlouhodobé frustraci apod. Vztek bývá doprovázen zvýšenou pohybovou aktivitou, větším sliněním, křikem, verbální i brachiální agresivitou a současně sníženou luciditou vědomí.. >> detail
děj, při němž se oddělené části spojí v jediný celek a hranice mezi nimi se postupně ztrácí, ať už jde o materiál, skupiny lidí nebo třeba nápady. >> detail
Označení pro rod bakterií s nápadně vřetenovitým tvarem, jehož pojmenování vychází z lat. fusus. Jde o anaerobní, obvykle gramnegativní mikroorganismy, které se mohou uplatňovat i v infekcích člověka, zejména v oblasti ústní dutiny.. >> detail
Označení pro miminko či malé dítě, které je neklidné a podrážděné, snadno se rozpláče a bývá obtížně utišitelné, často kvůli nepohodlí, únavě nebo hladu.. >> detail
