Ve výtvarném umění označení pro tvorbu, která vychází z viditelné skutečnosti a zobrazuje rozpoznatelné postavy, věci nebo prostředí, typicky na rozdíl od čistě abstraktních směrů.;V hudebním kontextu se vztahuje k použití figurace, tedy k práci s ozdobnými a doprovodnými tónovými obrazci, například běhy nebo arpeggii, které utvářejí charakter určitého úseku skladby.. >> detail
Zobrazující přístup ve výtvarném umění, kdy je v díle zachycen rozpoznatelný motiv z reálného nebo představovaného světa, například postava, předmět nebo prostředí. Nemusí jít o úplný realismus, důležité je, že divák dokáže určitou věc identifikovat, i když je stylizovaná. Tvoří protiklad k nefigurativnímu neboli abstraktnímu umění, které pracuje hlavně s barvou, tvary a kompozicí bez jasně určitelného námětu. V dějinách umění převládalo zobrazování dlouhou dobu, výraznější oddělování figurace od abstrakce se prosadilo až v moderní éře, přesto už dříve existovaly i čistě ornamentální či geometrické projevy bez konkrétního zobrazení.. >> detail
Slovotvorná koncovka užívaná jako druhá část složených výrazů, která naznačuje, že jde o slavnostní událost nebo organizované společné setkání, typicky v názvech různých akcí a festivalů.. >> detail
