(práv.) rodinné svěřenství – majetek vyčleněný zakladatelem pro rod, který je prohlášen za nezcizitelný a má přecházet podle určené dědické posloupnosti, svěřenství, svěřenský statek. (v římském právu) zvláštní druh odkazu: původně jen prosba, aby dědic po smrti zůstavitele splnil určité plnění ve prospěch třetí osoby jako mravní závazek, později již povinnost právně vymahatelná.. >> detail
(práv) následný dědic ve fideikomisu, tedy osoba, na niž má po předchozím dědici přejít svěřený majetek a jejíž dědické postavení se řídí fideikomisní úpravou (fideicommissum), často s omezením volného nakládání s pozůstalostí.. >> detail
Filozofický a teologický postoj, podle něhož je víra považována za hlavní a spolehlivější cestu k pravdě než racionální uvažování či důkazy. Typicky zdůrazňuje, že některé náboženské skutečnosti nelze rozumem plně odvodit ani ověřit a že rozhodující je akt důvěry a zbožné oddanosti.. >> detail
Vyjadřuje, do jaké míry je něco spolehlivé a stálé, tedy zda tomu lze důvěřovat a jak pevně je daná věc nebo osoba navázána na určitý vztah či závazek.;V oblasti techniky se tím popisuje, jak přesně se podaří přenést nebo znovu vytvořit signál, například u zvuku či obrazu, aby výsledek co nejvíc odpovídal originálu a nebyl zbytečně pozměněn.;V biologii se tento pojem používá pro přesnost kopírování genetické informace, například při replikaci DNA nebo při přepisu do RNA, kdy se hodnotí, jak často při těchto procesech dochází k chybám.. >> detail
