Juan Louis Vives (1493–1540), španělský humanista židovského původu, filozof a teoretik pedagogiky i psychologie, vycházel z kritiky scholastického (školometského) modelu vzdělávání a formuloval reformní pedagogické a didaktické návrhy. Podle něj se má výchova v průběhu celého života zaměřovat na utváření úsudku a na rozvíjení vlastní aktivity u každého dítěte, a to jak u chlapců, tak u dívek, proto se výrazně stavěl i za vzdělávání žen. Každé vyučování má začínat v mateřském jazyce a být zacílené na potřeby praktického života. Tomuto účelu má sloužit také výuka latiny, která se nemá učit mechanicky, ale prostřednictvím tematicky uspořádaných lekcí. Soulad mezi duševní a tělesnou stránkou člověka mají podporovat hry — „Hry jsou prubířským kamenem duše.“ Vives zároveň prosazoval učení založené na praxi, přímém pozorování přírody a zdůrazňoval, že pro účinné osvojování poznatků je klíčová indukce a empirie.. >> detail