Cílené používání řeči jako nástroje sugesce, kdy volba slov, tón i opakování sdělení slouží k tomu, aby se nenápadně usměrňovalo myšlení, emoce a následné jednání lidí, a to jak u jednotlivců, tak v rámci skupin. V praxi se může opírat například o rámování tématu, vyvolávání strachu nebo pocitu viny a další techniky přesvědčování typické pro manipulativní komunikaci.. >> detail
Patří k nejběžnějším formám učení u lidí. Při verbálním učení si člověk osvojuje a upevňuje informace vyjádřené slovy, často jako určitou posloupnost slovních reakcí. Může jít o zapamatování uměle vytvořených, významově prázdných slabik z klasických pokusů Ebbinghause, ale také o zvládnutí souvislých pasáží textu. Jde převážně o paměťové učení, u něhož se často řeší, nakolik je užitečné, protože čistě mechanické memorování bez porozumění bývá považováno za málo přínosné. V praxi však někdy potřebujeme přesné vybavení znění, například u definic nebo krátkých recitovaných textů. Ve školním vzdělávání, zejména na prvním stupni, tvoří tento typ učení významnou část nároků. Výkon zlepšuje opakování, členění do smysluplných celků a práce s fonologickou složkou pracovní paměti.. >> detail
ostrá slovní přestřelka, při níž se dva protivníci střetávají argumenty a rétorickými výpady a snaží se jeden nad druhým získat převahu pomocí řeči místo fyzické síly. >> detail
Latinské (eris) vyjadřuje úder nebo zásah, často ve smyslu švihnutí bičem, a může označovat i samotné bičování či výprask jako tělesný trest.. >> detail
V psychopatologii označuje jednotvárné, bezděčné a „strojové“ opakování týchž slov, slabik či vět, často bez zjevného smyslu a bez ohledu na kontext. Jde o typ řečové stereotypie, který se může objevovat například u katatonních stavů, typicky v rámci schizofrenního okruhu poruch.. >> detail
