Záměrné podněcování rovnovážného systému ve vnitřním uchu prostřednictvím pohybu, změn polohy nebo jiných fyzikálních podnětů, které vyvolají typické reakce jako stabilizační reflexy a umožní posoudit, jak dobře člověk vnímá zrychlení a udržuje orientaci v prostoru.;V rehabilitaci a při senzorické integraci označuje řízené dávkování pohybových podnětů, například houpání, otáčení či přenášení váhy, s cílem zlepšit rovnováhu, držení těla a spolupráci mezi vnímáním pohybu a motorickou odpovědí.. >> detail
Přídavné označení odvozené z latinského vestibulum, tedy vchod nebo předsíň. V medicíně a anatomii se jím popisuje něco, co náleží k předsíni nebo leží v její blízkosti, typicky například k vestibulu vnitřního ucha, který se podílí na udržování rovnováhy.. >> detail
Soubor smyslových struktur ve vnitřním uchu, který zaznamenává orientaci a pohyby hlavy (včetně zrychlení) a posílá tyto informace do nervového systému, aby bylo možné udržovat rovnováhu a stabilní držení těla.. >> detail
smyslové vnímání, které nám dává pocit rovnováhy a orientace tím, že mozku zprostředkuje informace o tom, jak je hlava i celé tělo natočené a jak se v prostoru pohybují, včetně změn zrychlení a naklánění (na základě signálů z vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu). >> detail
Přídavné označení z anatomie, odvozené od latinských výrazů vestibulum a cochlea, které se používá pro struktury a procesy vnitřního ucha vztahující se k předsíňové i hlemýžďové části. Obvykle jde o souvislost s oblastmi zajišťujícími rovnováhu a sluch, například u drah vedených nervus vestibulocochlearis.. >> detail
Výraz je odvozen z l. vestibulum a l. oculus a používá se pro vestibulookulární souvislosti, typicky pro vestibulookulární reflex. Označuje vztah mezi předsíní vestibulárního aparátu vnitřního ucha a nervovými okruhy ovládajícími pohyby očí, díky nimž se při pohybu hlavy udržuje stabilní pohled.. >> detail
