v - výpis slov 981 - 990

Toto údobí bývá označováno jako interevia (mezidobí) či starší dospělost a obvykle se vymezuje přibližně mezi 45.–59. rokem života. Z biologického hlediska se u žen v tomto věku uzavírá reprodukční schopnost: nastupuje přechod (klimakterium), během něhož postupně zanikají pravidelné ovulační menstruační cykly a dochází k menopauze. U mužů naproti tomu tvorba spermií zpravidla pokračuje prakticky až do konce života. V rodinné a sociální oblasti se často mění struktura domácnosti – dospívající či dospělé děti odcházejí z původního domova, což může vést k tzv. syndromu prázdného hnízda. S těmito změnami bývá spojována i častěji popisovaná „krize středního věku“, tedy období bilancování dosavadní životní dráhy, přehodnocování priorit a současně předávání nabytých zkušeností. V poradenské a klinicko-psychologické praxi se v tomto období poměrně často objevuje tendence interpretovat vlastní životní nezdary prostřednictvím údajně nevhodného výchovného vedení a vzorů převzatých z původní rodiny. Nezřídka jde přitom o výklad zatížený subjektivitou a výraznou emoční složkou. Kognitivně se může projevovat oslabení vštípivosti paměti, typicky se zhoršuje zejména krátkodobá paměť. Současně se objevují první známky stagnace či mírného regresu ve výkonnosti a ve svižnosti osobního tempa, takže si člověk začíná více uvědomovat pokles sil. Tyto změny mohou posilovat prožitek krizovosti nejen tohoto, ale i následujících vývojových období. Z hlediska zdraví a prevence je důležité cíleně udržovat dobrou psychickou i tělesnou kondici a bránit předčasným stařeckým změnám. Vysokou hodnotu má zachování svěžesti mysli i těla a také dlouhodobě optimistické, realisticky nadějné ladění. Ke konci tohoto věku je vhodné promyšleně zvažovat další pracovní, odbornou či vědeckou dráhu: odhadnout, kolik času a energie ještě zbývá pro plodné období a jaké cíle jsou dosažitelné. Není účelné nastavovat si vyčerpávající až nereálné cíle, zároveň však není žádoucí rezignovat a upadnout do duševního „živoření“ bez přiměřené profesní a sociální komunikace. Důležitou součástí je také udržování přiměřeně bohatého společenského života a adekvátní rekreační složky. Při řešení náhlých, nečekaných úkolů je v tomto věkovém úseku třeba počítat s vyššími časovými i energetickými náklady než dříve. Při snaze o seberealizaci v duševní i tělesné práci je proto nutné zohledňovat zvýšené riziko snadného přetížení a vyčerpání. V této fázi života rodiče často pomáhají svým dětem a jejich rodinám při budování domácnosti a zázemí, a to na základě vlastních zkušeností i podle míry ekonomického zabezpečení. Současně se nezřídka podílejí také na péči o své stárnoucí rodiče. Literatura: KOHOUTEK, R. Psychologie duševního vývoje. Brno: ICV MZLU, 2008. ISBN 978-80-7375-185-2.. >> detail

Svalově‑anální stadium obvykle probíhá mezi 2. a 3. rokem života. Je pro něj typický vývojový konflikt autonomie proti studu a pochybnostem. V této době zároveň dozrává svalová soustava a dítě získává větší kontrolu nad svým tělem. E. H. Erikson zdůrazňuje, že dítě potřebuje ze strany rodičů citlivý a podpůrný přístup: aby mohlo být samostatné, musí se cítit také bezpečně. Pokud se mu snaha o autonomii „nevyplácí“ (např. vede k trestu nebo k tomu, co dítě prožívá jako odloučení), vzniká stud a pochybnosti – podle Eriksona jde o „vztek obrácený proti sobě samému“. Nadměrné zahanbování pak nevede k opravdové slušnosti, ale spíše k tajnému odhodlání proklouznout bez povšimnutí.. >> detail

Odkaz na ontogenetické období dospělosti, tedy fázi života, kdy je jedinec již plně vyvinutý a funkčně stabilní po ukončení růstu a před výraznějšími projevy stárnutí.. >> detail

Ve výchově a vzdělávání vychází z poznání, že člověk prochází postupnými vývojovými fázemi, a proto bere v úvahu jak viditelné, tak hůře postřehnutelné souvislosti biologického zrání, psychického vývoje i vlivu sociálního prostředí. Na jejich základě upravuje cíle, obsah i způsoby práce tak, aby odpovídaly aktuální vývojové úrovni a potřebám konkrétního jedince.. >> detail

Vyvrhování je v mysliveckém a zpracovatelském kontextu prvotní ošetření ulovené zvěře spočívající v otevření tělní dutiny a vyjmutí vnitřních orgánů. U spárkaté zvěře je cílem odstranit orgány pokud možno vcelku, od jazyka až po řitní otvor, bez zbytečného rozřezávání, aby se omezilo znečištění a co nejlépe zachovala kvalita zvěřiny. V myslivecké praxi jde o důležitý úkon navazující bezprostředně po lovu, který má hygienický, veterinární i praktický význam a patří k základním dovednostem myslivce při ošetření uloveného kusu. Výraz se používá hlavně u spárkaté a drobné zvěře a v běžné neutrální češtině odpovídá vyjmutí vnitřností nebo vykolení uloveného zvířete.. >> detail

Zpracovaná blána z plovacího měchýře vyzy nebo jesetera, používá se jako prostředek k čiření při výrobě kvašených nápojů.. >> detail

Ucelený celek poznatků a porozumění z různých vědních i odborných oblastí včetně jejich vzájemných vazeb, spolu s kompetencemi a pracovními návyky, které si člověk postupně osvojuje ve škole, při praktické činnosti i samostatným studiem. Zahrnuje také schopnost tyto poznatky smysluplně využívat, kriticky je posuzovat a dále rozvíjet v návaznosti na to, co daná společnost považuje za důležité.. >> detail

souhrn schopností a dovedností, díky nimž je člověk schopen v přiměřeném rozsahu i úrovni zvládat požadavky institucionálního (např. školního) vzdělávání. >> detail

menší, předem vybraný počet lidí z celé populace (souboru osob), který má danou populaci co nejlépe zastupovat, část populace vybraná například pro účely výzkumu. >> detail

Impuls je podnět či popud. V lidském těle mají zásadní význam zejména elektrické impulsy vznikající na membránách nervových a svalových buněk, včetně buněk srdečního svalu. Takový impuls se vyvolá náhlým poklesem elektrického napětí na buněčné membráně (depolarizací) a může se dále přenášet, tedy šířit, na okolní buňky. Je nezbytným předpokladem pro vlastní funkci těchto buněk – například pro srdeční nebo svalový stah, vedení nervových signálů a další projevy činnosti nervové a svalové tkáně. Tyto děje lze zaznamenávat a sledovat přístrojovými metodami, např. elektrokardiografií (EKG), elektroencefalografií (EEG) a elektromyografií (EMG). Uměle vyvolané impulsy se využívají i léčebně, například při defibrilaci nebo kardiostimulaci. Synonymum: označení totožné s názvem hesla. Srov.: neuron, převodní systém srdeční, sval, akční potenciál. Etymologie (původ výrazu): lat. impello, impulsum – uvést do pohybu, in-1, pello – hýbat.. >> detail