Vích je svazek nebo smotek suchých rostlinných stébel, nejčastěji slámy, případně sena, používaný dříve k čištění, vytírání, zapalování nebo jako jednoduchý izolační a výplňový materiál. Významově je blízký slovu věchet. Ve starších textech se objevuje například vích slámy, slaměný vích na čištění bot nebo třít koně slaměným víchem. Ustálené přirovnání vzplanout jako vích vyjadřuje rychlé podlehnutí silnému citu či hnutí mysli. V tradiční venkovské praxi se vích zavěšený na stromě, tyči nebo větvi používal také jako znamení zákazu, například zákazu trhání ovoce, pasení nebo průjezdu. Historicky mohl vích označovat i svazek slámy, hoblovaček či podobného materiálu vyvěšený na domě nebo vratech jako znak hostince, výčepu vína, soukromého majetku či zvláštního práva. Odtud pocházela spojení jako sedět pod víchem nebo víno čepované pod víchem.;Přeneseně mohl výraz označit i starého, sešlého člověka. >> detail
(bot.) jev, kdy se druhy náležející ke stejnému rodu v rámci jednoho společného areálu rozšíření navzájem střídají a zastupují, takže v různých částech území převládá vždy jiný druh. >> detail
Dnes už spíše historické slovo, původně přejaté z němčiny, pro prostředek na leštění obuvi, typicky krém nebo pasta s vosky a barvivy, která se vtírá do kůže, aby boty vypadaly upraveně a lépe odolávaly vlhkosti. Ve starší hovorové mluvě se z něj vyvinulo i úsloví vyjadřující, že je člověk slavnostně oblečený a celkově pečlivě upravený, jako „naleštěný“.. >> detail
