v - výpis slov 1041 - 1050

V Eriksonově teorii psychosociálního vývoje jde o závěrečnou etapu života, typicky ve stáří, kdy člověk bilancuje a snaží se poskládat svůj život do smysluplného a přijatelného celku. Klíčovým úkolem je dosáhnout integrity já, tedy přijmout vlastní rozhodnutí, úspěchy i ztráty a zároveň se vyrovnat s konečností. Když se to daří, objevuje se nadhled a moudrost, roste vnitřní klid a myšlenka na smrt ztrácí část své hrozivosti. Pokud naopak převládne lítost, pocit promarněných možností a přesvědčení, že už není čas zásadně něco napravit, rozvíjí se zoufalství doprovázené úzkostí a výraznějším strachem ze smrti. Významně pomáhá prožívaná kontinuita životního příběhu, opora ve vztazích a vědomí, že člověk v průběhu života něčím přispěl druhým nebo společnosti, což se promítá i do psychické pohody v tomto období.. >> detail

Odkaz na ontogenetické období dospělosti, tedy fázi života, kdy je jedinec již plně vyvinutý a funkčně stabilní po ukončení růstu a před výraznějšími projevy stárnutí.. >> detail

Ve výchově a vzdělávání vychází z poznání, že člověk prochází postupnými vývojovými fázemi, a proto bere v úvahu jak viditelné, tak hůře postřehnutelné souvislosti biologického zrání, psychického vývoje i vlivu sociálního prostředí. Na jejich základě upravuje cíle, obsah i způsoby práce tak, aby odpovídaly aktuální vývojové úrovni a potřebám konkrétního jedince.. >> detail

Vyvrhování je v mysliveckém a zpracovatelském kontextu prvotní ošetření ulovené zvěře spočívající v otevření tělní dutiny a vyjmutí vnitřních orgánů. U spárkaté zvěře je cílem odstranit orgány pokud možno vcelku, od jazyka až po řitní otvor, bez zbytečného rozřezávání, aby se omezilo znečištění a co nejlépe zachovala kvalita zvěřiny. V myslivecké praxi jde o důležitý úkon navazující bezprostředně po lovu, který má hygienický, veterinární i praktický význam a patří k základním dovednostem myslivce při ošetření uloveného kusu. Výraz se používá hlavně u spárkaté a drobné zvěře a v běžné neutrální češtině odpovídá vyjmutí vnitřností nebo vykolení uloveného zvířete.. >> detail

Zpracovaná blána z plovacího měchýře vyzy nebo jesetera, používá se jako prostředek k čiření při výrobě kvašených nápojů.. >> detail

Ucelený celek poznatků a porozumění z různých vědních i odborných oblastí včetně jejich vzájemných vazeb, spolu s kompetencemi a pracovními návyky, které si člověk postupně osvojuje ve škole, při praktické činnosti i samostatným studiem. Zahrnuje také schopnost tyto poznatky smysluplně využívat, kriticky je posuzovat a dále rozvíjet v návaznosti na to, co daná společnost považuje za důležité.. >> detail

souhrn schopností a dovedností, díky nimž je člověk schopen v přiměřeném rozsahu i úrovni zvládat požadavky institucionálního (např. školního) vzdělávání. >> detail

menší, předem vybraný počet lidí z celé populace (souboru osob), který má danou populaci co nejlépe zastupovat, část populace vybraná například pro účely výzkumu. >> detail

Impuls je podnět či popud. V lidském těle mají zásadní význam zejména elektrické impulsy vznikající na membránách nervových a svalových buněk, včetně buněk srdečního svalu. Takový impuls se vyvolá náhlým poklesem elektrického napětí na buněčné membráně (depolarizací) a může se dále přenášet, tedy šířit, na okolní buňky. Je nezbytným předpokladem pro vlastní funkci těchto buněk – například pro srdeční nebo svalový stah, vedení nervových signálů a další projevy činnosti nervové a svalové tkáně. Tyto děje lze zaznamenávat a sledovat přístrojovými metodami, např. elektrokardiografií (EKG), elektroencefalografií (EEG) a elektromyografií (EMG). Uměle vyvolané impulsy se využívají i léčebně, například při defibrilaci nebo kardiostimulaci. Synonymum: označení totožné s názvem hesla. Srov.: neuron, převodní systém srdeční, sval, akční potenciál. Etymologie (původ výrazu): lat. impello, impulsum – uvést do pohybu, in-1, pello – hýbat.. >> detail

PR, zkratka pro public relations, je záměrná a dlouhodobá práce s komunikací a reputací organizace vůči různým skupinám lidí. Smyslem je vytvářet důvěru, srozumění a ochotu ke spolupráci a zároveň získávat a vyhodnocovat zpětnou vazbu, takže nejde jen o jednostranné sdělování, ale o dialog a aktivní naslouchání. V praxi se opírá o poznatky psychologie a sociologie, například o to, jak fungují skupiny, jak vznikají postoje a jakou roli hraje organizační kultura. Obvykle se rozlišují vnitřní skupiny, typicky zaměstnanci, a vnější skupiny, například zákazníci, místní komunita, obchodní partneři či investoři, ve školství často rodiče žáků. Za jeden z počátků systematického studia se uvádí práce Edwarda L. Bernayse z první poloviny 20. století, která zdůrazňuje, že podporu veřejnosti lze získávat hlavně věrohodností, kvalitou práce a otevřeným poskytováním pravdivých a úplných informací. K profesionalizaci přispěl také rozvoj komunikačních rolí ve veřejné správě během druhé světové války a později vznik mezinárodních profesních sdružení, například IPRA. Mezi běžné nástroje patří vztahy s médii a péče o novinářské kontakty, tvorba vlastních tiskovin a online obsahu, pořádání akcí pro veřejnost a klíčové skupiny, a často i postupy jako krizová komunikace nebo budování důvěryhodné značky.. >> detail