v - výpis slov 131 - 140

Druh kriteriální validity, který popisuje, do jaké míry výsledek dosažený určitým testem nebo diagnostickým postupem dokáže předpovědět pozdější skutečný výkon či úspěšnost hodnocených osob. Ověřuje se porovnáním s nezávislým kritériem zjištěným až s časovým odstupem a obvykle se vyjadřuje statistickou mírou vztahu, například korelací nebo regresním odhadem. V odborných textech se pro ni používá také označení prognostická validita.. >> detail

Platnost a věcná správnost testu v diagnostice a měření. Vyjadřuje, nakolik výsledky skutečně odrážejí sledovanou vlastnost nebo jev, tedy zda nástroj zachycuje zamýšlený konstrukt a ne něco jiného. V praxi se posuzuje například podle souvislosti s jinými relevantními ukazateli a podle toho, zda z výsledků lze dělat oprávněné závěry o tom, co měl test zjišťovat.. >> detail

Opírá se o do jisté míry sporný, převážně intuitivní dojem, že naměřený výsledek na první pohled skutečně vystihuje a reálně reprezentuje to, co mělo být cíleně zkoumáno – tedy co bylo měřeno, testováno či diagnostikováno, označuje se také jako „face“ validita.. >> detail

platnost, platný, v diagnostice se validitou (platností) metody rozumí míra, s jakou nástroj skutečně zjišťuje právě to, co má zjišťovat. Určuje ji především to, nakolik je výsledek měření oproštěn od systematických i náhodných chyb, z toho plyne, že souvisí mimo jiné s objektivností a se spolehlivostí postupu. Zároveň platí, že metoda, která je sice méně objektivní, ale poměrně validní, bývá praktičtější než metoda dokonale objektivní, avšak málo validní. Validitu zpravidla musíme prokazovat empiricky: například tak, že výsledky měření porovnáme s vnějším kritériem správnosti, o němž nemáme pochybnosti (např. pracovní výkon), případně je korelujeme s tím, co chceme testem postihnout, tedy s objektivní realitou nebo s výsledkem jiného, již ověřeného testu. Této empiricky ověřované platnosti se někdy říká také praktická či souběžná validita. Při použití testového souboru se zavádí pojem souhrnné validity, chápané jako pravděpodobnost shody výsledku celého souboru s tím, co má být zjištěno, tato shoda může být ovlivněna i osobou vyšetřujícího. Dále se rozlišuje predikční (prognostická) validita: vyjadřuje pravděpodobnost, že výsledek testu (konstruktu) bude odpovídat chování nebo výkonu vyšetřovaného po určitém časovém odstupu. Konstrukt zde představuje modelovou náhradu skutečného výkonu a predikční validita říká, jak dobře lze z výsledků metody předvídat budoucí stav. Důležitou složkou validity je také relevantnost a adekvátnost metody, například míra zaměřenosti a reprezentativnosti testu pro zachycení určitého znaku osobnosti. Testy s nízkou validitou a zároveň nízkou spolehlivostí jsou v praxi téměř bez užitku.. >> detail

Proces, při němž se předběžné závěry z psychologického vyšetření následně konfrontují s informacemi získanými mimo samotné testování, typicky z klientova každodenního fungování v pracovním prostředí nebo z dostupné dokumentace, aby se zvýšila spolehlivost a věrohodnost posudku.. >> detail

knižně a právo: platný, právoplatný. >> detail

Validita poznávací metody vyjadřuje, nakolik daný postup skutečně zachycuje vlastnost nebo jev, který má zjišťovat. Jde tedy o míru, s jakou výsledek odpovídá zamýšlenému konstruktu a není zkreslený systematickými vlivy ani náhodnými odchylkami. S validitou proto obvykle souvisí i objektivita a spolehlivost měření, přesto je rozhodující, zda metoda míří na správný cíl, protože i velmi standardizovaný postup může být málo užitečný, když v podstatě měří něco jiného. Podklady pro validitu se většinou získávají empiricky, například porovnáním výsledků s nezávislým kritériem považovaným za věrohodné nebo se zavedeným nástrojem, často ve formě zjišťování souvislosti mezi oběma výsledky. Někdy nás zajímá shoda s aktuálním stavem, jindy schopnost výstupu z metody předvídat budoucí chování či výkon s časovým odstupem. Důležitým hlediskem je také relevantnost a adekvátnost metody, tedy jak reprezentativně pokrývá znak, který má postihnout. Současně platí, že validita není neměnná vlastnost samotného testu, ale vztahuje se ke konkrétnímu účelu použití, populaci a způsobu interpretace výsledků, takže se může lišit podle situace. Nástroje, které vykazují nízkou validitu a zároveň nízkou spolehlivost, bývají v praktických oborech málo použitelné.. >> detail

pevný a silný, urostlý, rozložitý až mohutný, mocný, v dobrém zdravotním stavu, uznávaný jako platný (např. právně či věcně), přiměřený a vhodný pro daný účel. >> detail

aminokyselina patřící mezi základní stavební jednotky bílkovin. >> detail

V klinické biochemii výraz pro hladinu esenciální aminokyseliny valin v krvi, zpravidla stanovovanou jako její koncentrace v krevní plazmě. Název je odvozen ze slov valinum a haima a může se používat při laboratorním sledování poruch metabolismu aminokyselin.. >> detail