Pevně ustálený lyrický básnický útvar navazující na tvorbu Françoise Villona a na starší francouzskou tradici balady. Zpravidla se skládá ze tří slok podobného rozsahu, které mají jednotnou rýmovou stavbu s omezeným počtem rýmů a často i opakovaný refrénový verš, na konci bývá připojen krátký závěrečný dovětek neboli envoi.. >> detail
V literatuře jde o označení pro villonskou baladu, tedy tradiční francouzskou pevnou básnickou formu. Text se obvykle skládá ze tří podobně vystavěných strof s pravidelným rýmovým uspořádáním a je doplněn krátkým závěrečným posláním zvaným envoi [anvua], často směřovaným k určité osobě nebo autoritě. Charakteristickým znakem je opakování stejného závěrečného verše, který se vrací na konci každé strofy jako refrén. Forma vznikla ve francouzské středověké poezii a k její popularitě a uměleckému dotvoření významně přispěl François Villon, jenž ji ve své tvorbě často využíval.. >> detail
Latinský výraz pro chlup nebo jemné ochlupení, případně pro malý chomáček srsti či vláken.;V anatomii a histologii jde o klk, tedy drobný prstovitý výběžek sliznice nebo tenké povrchové blány. Zvětšuje plochu tkáně a často obsahuje drobné cévy, proto je významný například ve střevě, kde se používá přídomek intestinalis a souvisí se vstřebáváním živin. U pavučnice se uvádějí klky s označením arachnoidealis, které se podílejí na návratu mozkomíšního moku do žilního systému.. >> detail
Vilný je přídavné jméno označující člověka, který projevuje silnou, zpravidla necudnou nebo nápadnou sexuální žádostivost. Významově se blíží slovům chlípný, smilný, lascivní nebo pohlavně chtivý. Slovo má obvykle negativní, ironické nebo lehce odsuzující zabarvení a neoznačuje pouhou přitažlivost či smyslnost, ale spíše přehnanou nebo nevhodně projevovanou sexuální touhu.
Výraz lze vztáhnout nejen přímo k člověku, například ve spojení „vilný stařec“, ale také k jeho chování, výrazu nebo gestům. Spojení jako „vilný pohled“, „vilný úsměv“ nebo „vilná tvář“ naznačují, že z daného projevu je patrná sexuální žádostivost. Ve starší literatuře se slovo objevuje také v obrazném užití, například při personifikovaném popisu noci, přírody nebo atmosféry.
Vilný je starší výraz, který se v současné běžné komunikaci používá méně často. Působí spíše knižně, expresivně nebo lehce zastarale, přesto je jeho význam stále srozumitelný. Často se objevuje v literatuře, publicistice nebo v nadsázce, kde má zdůraznit chlípnost, lascivnost nebo sexuální chtivost popisované osoby.
Od přídavného jména vilný jsou odvozena například příslovce vilně, tedy chlípně či žádostivě, a podstatné jméno vilnost označující sexuální žádostivost nebo chlípnost. Přestože se slovo částečně významově překrývá se slovem smyslný, bývá výrazněji hodnotící a má zpravidla negativnější odstín.. >> detail
