v - výpis slov 321 - 330

"završení véd; staroindický náboženský a filozofický systém" . >> detail

Běžný stav bdělosti a pozornosti, kdy je člověk připraven myslet, pamatovat si, prožívat a jednat. V psychologii se tento stav označuje také jako arousal, případně vigilita: jde o míru aktivace a psychické pohotovosti reagovat na podněty. Ne všechny podněty však člověk zachytí naplno, některé se zpracují mimo pozornost a mohou se projevit jako tzv. „šestý smysl“. Zvýšený arousal znamená nadměrné nabuzení (silná aktivace, rozrušení, podrážděnost, nespavost, někdy až agresivita). Snížený arousal naopak odpovídá útlumu a ospalosti. Míru této bdělosti lze posuzovat podle orientace v osobě, místě, čase a aktuální situaci. Ve filozofii se pojem užívá šířeji, např. ve významu duševno, duše, psychika či mysl.. >> detail

Pojem odkazuje na oblast smyslového vnímání a vědomí, tedy na to, jak člověk zachycuje podněty z okolí i z vlastního těla a jak si je následně uvědomuje a zpracovává.. >> detail

Ve filozofii se tento pojem často chápe velmi široce jako celek duševního života. Může označovat mysl či duši, tok prožitků a obecně subjektivní zkušenost, tedy to, že člověk svět nejen registruje, ale také jej zevnitř zakouší. Fenomenologické směry navíc zdůrazňují perspektivu první osoby, intencionalitu, že prožívání je vždy zaměřené na něco, a schopnost sebereflexe, díky níž se jedinec vztahuje sám k sobě.;V psychologii jde hlavně o stav bdělosti spojený s arousal a vigilita (bdělost). Popisuje míru aktivace, která umožňuje zpracovávat podněty, udržet pozornost, myslet a prožívat. Při běžné úrovni se člověk orientuje v sobě i v okolí, dokáže volit reakce, informace průběžně hodnotí a ukládá do paměti jako paměťové stopy, někdy označované jako engramy. V kognitivních pojetích se navíc rozlišuje samotná hladina tohoto stavu a jeho obsah, tedy co se právě dostává do popředí pozornosti.;V klinické psychologii a psychiatrii se posuzuje nejen přítomnost, ale i kvalita a proměnlivost tohoto stavu. Jeho jasnost se označuje jako lucidita, při nezvykle ostrém a intenzivním prožívání se používá termín hyperlucidita. Důležitý je i rozsah, tedy kolik informací člověk v daném okamžiku zvládne obsáhnout. Idiognóze, tedy autopsychická orientace, vyjadřuje uvědomování vlastní identity a tělesného já, zatímco allopsychická orientace se týká hlavně orientace v čase a místě. Průběh se během dne mění vlivem spánku, zátěže, stresu nebo únavy. Zvýšený arousal se může projevit neklidem, dráždivostí a potížemi se spánkem, snížený arousal naopak vede k útlumu a ospalosti a u poruch se může objevit i zmatenost.;Psychodynamické a analytické přístupy upozorňují, že jen část duševních obsahů je přímo dostupná introspekci. Některé zážitky a motivy jsou zpracovávány podvědomě nebo jsou vytěsněny do nevědomí, typicky při ohrožujících či bolestných zkušenostech, přesto mohou ovlivňovat emoce, rozhodování i chování. V pojetí C. G. Junga se hovoří o kolektivním nevědomí, v němž se nacházejí archetypy, vrozené vzorce pro prožívání a jednání. Slabé či nepřímé signály z okolí pak mohou vyústit v pocit intuice, aniž by člověk dokázal přesně popsat, z čeho úsudek vznikl.. >> detail

Význam je totožný s pojmem výsledky učení, tedy se souborem toho, co si člověk osvojí: vědomostmi, praktickými dovednostmi a vytvořenými návyky.. >> detail

pohled nebo výtvarné vyjádření pohledu na město . >> detail

autor vedut . >> detail

souhrn oborů, které zkoumají a popisují neživou přírodu a její zákonitosti a zároveň na těchto poznatcích staví technické a inženýrské disciplíny, například fyzika nebo chemie spolu s vybranými technologickými směry. >> detail

soubor ústně tradovaných staroindických literárních památek . >> detail

mletý zeleninový karbanátek . >> detail