mluvení člověka k sobě, tedy vnitřní řeč nebo i promluva nahlas, při níž si sám se sebou vede dialog, formuluje myšlenky, hodnotí své jednání a dává si pokyny k dalším krokům. >> detail
Jde o specifickou poruchu, při níž člověk obtížně plánuje a koordinuje pohyby potřebné k mluvení. V běžné sociální komunikaci se to projevuje neobratnou artikulací, zkomoleným vyjadřováním a celkově sníženou srozumitelností, tedy patlavou řečí, i když záměr sdělení může být jinak zachován.. >> detail
jde o krátké slovní vsuvky a vycpávková slova, která mluvčí vkládá do řeči (např. „jakoby“, „že ano“, „jo“, „no“, „víme“) a která obvykle nenesou podstatnou významovou informaci. >> detail
V psychologii označuje verbální faktor jazykovou složku intelektu, tedy míru, s jakou člověk rozumí významu slov a umí s nimi zacházet. Patří sem například schopnost porozumět slovním instrukcím, odlišit jemné významové rozdíly a využít slovní zásobu při práci s textem, což se často zjišťuje v testech zaměřených na porozumění a slovní významy.. >> detail
ostrá slovní přestřelka, při níž se dva protivníci střetávají argumenty a rétorickými výpady a snaží se jeden nad druhým získat převahu pomocí řeči místo fyzické síly. >> detail
Latinské (eris) vyjadřuje úder nebo zásah, často ve smyslu švihnutí bičem, a může označovat i samotné bičování či výprask jako tělesný trest.. >> detail